Volba - První kapitola

25. února 2016 v 18:32 | Rachel. |  Volba

Všichni známe příběhy z pohledu hlavních hrdinů. Sledujeme jejich těžká rozhodnutí, strach, překážky, které po své cestě překonávají. Ale co když se tentokrát autor rozhodne přesunout do popředí postavu, která je tak nepatrná jako zrnko písku na pískovišti, ale neméně důležitá jako ostatní zrnka? Co když se pro jednou nepodíváme na příběh z pohledu hlavních hrdinů jako je Harry Potter, Eragon nebo snad Thomas?! Co když naším vypravěčem bude Hermiona, Aria nebo Theresa?!

"Chcete ji poznat?
Chcete znát tu dívku, která žije v cizím stínu?
Ano?
Pak se pojďte seznámit.
Tohle je Rachel."



Zpěv ptáků, který ke mně donášel vítr, jakoby mě upomínal, že už mi zbývá jen pár minut do konečné volby. Jedné z mnoha, a přesto jde o jednu z nejdůležitějších. Volba, kterou jen stěží může někdo z nás změnit. Pozvedla jsem ruku a nechala vítr ustát. Rukou jsem máchla několikrát do vzduchu a vytvořila tři menší ohnivé koule, které jsem nechala rotovat kolem sebe. Věděla jsem, že mi bude chybět používání všech elementů. Člověk cítil neuvěřitelnou moc a neměl strach. A to jsem právě teď cítila. Strach, který pramenil ze začínající zranitelnosti. Oheň, Voda, Blesk, Země, Vítr. Pět elementů, které jsem se učila od svých jedenácti let používat a z nichž jsem si právě dnes, po deseti letech náročného tréninku, měla vybrat jediný. Činily mě stejně schopnými jako všechny ostatní. Byla jsem jedna z mnoha.
"Rachel, je čas." Volal mě hlas. Pozvedla jsem hlavu ke dveřím, které se pomalu otevíraly. Stoupla jsem si, pozvedla obě ruce a vytvořila pět symbolů, z nichž vždy jeden představoval konkrétní element. Naposledy jsem se podívala na všech pět a vydala se k temné místnosti. Zatínala jsem pěsti tak, že se mi dlouhé nehty neúprosně zařezávaly do dlaně.
Dveře se s nepřeslechnutelným skřípotem zavřely a já se ocitla ve tmě. Bez jediného světla. Ani na špičku vlastního nosu jsem si neviděla. Rituály volby jsou před studenty udržovány v tajnosti, takže nikdo se nedozví dopředu, co jej čeká.
"Vyber si!" Zaslechnu hlas a rozhlédnu se po místnosti, zda jsem nepřehlédla nápovědu ohledně dalšího postupu. Nic.
"Vyber si!" Ozve se znovu, tentokrát s mnohem větším důrazem a s tichou výhružkou.
"Jak?" neudržím se a vykřiknu nazpátek. To přede mě nemůžou postavit tlačítko, které stisknu nebo snad dodat symbol, který prach prostě zvednu?
"VYBER SI!" Ozval se jekot, který mě v okamžiku donutil si zakrýt uši. Zmateně jsem se rozhlížela po nějakém vodítku, které nepřicházelo. Dokonce jsem začínala pochybovat, že tohle je něco, čím si každý musí projít. Proč to musí být tolik traumatizující?!
A během několika vteřin se v místnosti začala zvyšovat teplota a pak se konečně objevilo světlo vyzařující z několika ohnivých koulí. Instinktivně jsem udělala krok vzad a rukama jsem vytvářela potřebné symboly na přivolání vody. Najednou má hlava byla čistá. Byla jsem vojákem, kterého se z nás celou dobu snažili vytvořit.
"Teď!" Zvolala jsem a všechny koule jsem spláchla obrovskou vlnou vody, kterou se mi podařilo vytáhnout z okolí místnosti. Těžce jsem oddechovala, protože jsem cítila, jak mě pomalu opouští síla. A pak se ve vteřině objevila ohnivá koule vedle mé hlavy a popálila mě za uchem. Vykřikla jsem bolestí a svezla se k zemi. Automaticky jsem si rukou přikryla ránu a tiše začala šeptat slova na přivolání vody.
Nedokázala jsem pochopit, co se kolem děje. A pak se ozval zvuk unikajícího plynu. V okamžik mě začalo pálit na plicích. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a použila obě ruce, abych použila symboly pro vodu a vítr současně. Ale marně. Jako bych najednou dočista svou moc ztratila. Během okamžiku moje mysl otupěla a bylo pro mě čím dál těžší přemýšlet a hledat náhradní plán. Jako bych se vzdalovala od sebe samotné. Až jsem ztratila vědomí úplně.
***
Vzbudila mě zima. Lehce jsem se otřásla a otevřela oči. Ležela jsem v kruhové místnosti obehnané kameny a ležela na podlaze, která byla pokryta několika centimetrovou vrstvou vody. Snažila jsem se vzpomenout si, co se dělo, ale poslední jsem si pamatovala čekání na iniciační rituál. To už jsem jím prošla? Opatrně jsem se zvedla a vydala se ke dveřím, které jsem opatrně otevřela.
S očima otevřenýma dokořán jsem si prohlížela obrovský vodopád, na jehož vrchol jsem jen stěží dokázala dohlédnout.
"Zrozena pro vítr, ale vybrala si vodu." Ozval se za mnou milý ženský hlas. Zprudka jsem se otočila a zjistila jsem, že se kruhová místnost proměnila v kancelář ředitelky.
"Jak víte, pro co jsem byla zrozená?" Byla první otázka, která mi přišla na jazyk. Nikdy se nemluvilo o tom, pro co má člověk vlohy. Zakládalo se výhradně jen na volbě jednotlivce. Genetické předpoklady nebyly brány v potaz.
"Tvoje vlasy," pokývala k zrcadlu a já viděla, jak se ladně pohupují v lehkém závanu větru. Dokonce jsem i jeho pohlazení cítila na tváři, jakoby mě konejšil. Chvilku jsem se prohlížela v zrcadle a pozorovala změny, které v mém vzhledu odehrály, než jsem se zmohla na další otázku.
"Proč si nic nepamatuji?" otočila jsem se k ředitelce, která se stále usmívala.
"Protože nám o tom, co jsme zažili, není dovoleno mluvit. Nikdy nebylo a nikdy ani nebude." Odpověděla klidným hlasem. Dál jsem se už neptala a jen se rozhlížela po místnosti. Cítila jsem se odpočatě a mnohem lehčí, jako by ze mě spadl tíživý kámen.
"Jestli už nemáš žádné otázky, můžeš se vrátit do svého pokoje, kde najdeš další pokyny." Vytrhla mě z rozjímání nad pestře zdobenou keramickou vázou.
"Jistě, děkuji," uklonila jsem se a vešla na chodbu. Oddechla jsem si a vydala se známou cestou k místu, které pro mě bylo již několik let domovem. Snažila jsem se nepřemýšlet nad tím, co se za posledních několik hodin, možná dní, stalo a proč se v tolika ohledech cítím jiná. Jako by najednou získal prostor člověk, kterého jsem dlouho ukrývala uvnitř sebe sama. A neměla jsem sebemenší problém jej přijmout. Věděla jsem totiž, že je naprosto upřímný. A to jediné jsem si přála. Být upřímná sama k sobě.
Jakmile jsem vstoupila do místnosti, všimla jsem si čisté bílé obálky, která ledabyle ležela na posteli. Vzala jsem ji do ruky a prohlédla si, zda nenajdu jména adresáta. Nicméně jsem se i přes neúspěch rozhodla obálku otevřít. Komu jinému by jinak byla adresována? Vytáhla jsem lísteček s datem nadcházejícího dne a místem, které jsem velmi dobře znala. Nepotřebovala jsem vědět nic dalšího, abych si domyslela, že se jedná o první schůzku s lidmi, kteří se mají stát mojí novou rodinou. Lidmi, s kterými se postavíme bok po boku a budeme bojovat za to, v co věříme.
Vydechla jsem vzduch, který jsem měla v plicích a lehla si na úhledně ustlanou postel. Rukama jsem si podložila hlavu a zahleděla se na čistě bílý strop. Snažila jsem se nevnímat myšlenky, které mi proudily hlavou. Měla jsem se stát jednou z mnoha. Osamělým zrnkem písku, které se stane podporou někoho výjimečného. Osoby, se kterou mi bylo údajně předurčeno se potkat. Všichni jsme jej měli poznat a v ten správný čas následovat. A každý už věděl, že ten čas se každou chvilku blíží.
Každá buňka v těle se pomalu připravovala na nejhorší. Už několikrát jsem přemýšlela o lidských hodnotách a o tom, co chci ochraňovat. Svět takový jaký ho znám? Nebo z něj snad udělat lepší místo? Ochránit přátele? Rodinu? A podaří se nám to? Kolik jsme ochotni obětovat, abychom ochránili to, na čem nám záleží? A budu dost silná na to, abych je ochránila?

Převalila jsem se na bok a pomalu zavřela víčka, která začala těžknout. Jakoby moje tělo tušilo, že v dalších dnech budu potřebovat spoustu energie a začalo si pomalu dělat zásoby. A tak se moje hlava pomalu vyprázdnila a já se poddala spánku, který se stal po dlouhé době velmi osvěžujícím.
pozn.: Přiznávám, že mi to s tou první kapitolou celkem trvalo, ale všechno má svůj čas.. Kdybyste povídku náhodou dočetli až sem, dejte mi vědět, co si o tom zatím myslíte.. ;)) Děkuji :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZdenekS ZdenekS | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:34 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na cocoabanana.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

2 TomkoG TomkoG | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:48 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama