Cesta za snem - 7.puzzle

9. ledna 2016 v 13:06 | Rachel. |  Cesta za snem

Pěkný sobotní den,
uznávám, že teď se to tu zase zaseklo. Je to cekem zklamání, ale hodně jsem přemýšlela nad tím, že budu vydávat články denně. A rozhodla se, že nebudu. Sice zanechám rubriky nebo seriály, které jsem zavedla, ale články budou víceméně random záležítostí. Během každého týdne budu mít náladu na něco jiného.

A třeba i díky tomu konečně začne tento blog sloužit účelu, jakému sloužit měl.

Dnes jsem si připravila další puzzli a rozhodla se o ni podělit ;)




"Možná to není o tom, že chceme změnit vlastní život, protože ho nenávidíme, ale o tom, že se chceme posunout dál právě proto, že ho milujeme. "

Poslední dny, během kterých jsem pozorovala a poslouchala ostatní víc než dřív, jsem si uvědomila, jak se přes to všechno, co mě kdy potkalo, mám vlastně skvěle. A že jediný, kdo mi stojí v cestě, jsem já sama a moje vůle. Můj třetí rok na vysoké se blíží ke konci a já se opět rozhoduji, co bude dál. Budu pokračovat v navazujícím studiu? Nebo se rozhodnu zariskovat a zkusit štěstí jinde? Co když se vrhnu do toho, co chci opravdu dělat? Moje srdce se pere s hlavou. I když si to nechci přiznat, čas, během kterého jsem nemusela činit těžká rozhodnutí, končí.

Ani nevím od kdy, ale při větších rozhodnutích vždy až příliš dlouho váhám a analyzuji. A přijde mi, že pokaždé vyhrál rozum nad srdcem a jeho spontánností. Vzpomínám si na sny, které jsem kdysi měla. Některé jsem si splnila, jiné jsem pohřbila. Ptám se teď sama sebe proč. Bála jsem se. Nechtěla jsem vsadit na špatnou kartu. Kolikrát jsem se snažila chovat jako dospělá i přesto, že jsem si přála být malé dítě. Ale proč jít takhle dál?!


Koukám se na sebe do zrcadla a přemýšlím, co všechno se mi podařilo změnit. A překvapuji sama sebe. Drobnosti, které jsem dokázala zvládnout, mě svým způsobem posunuly. Zvládla jsem se poctivě učit a omezit se v prokrastinaci. Dokonce jsem odsunula korejská dramata na druhou kolej. Vrátila jsem se ke zdravé stravě a opustila příjemnou náruč sladkostí. Vrátila jsem se k psaní a snažím se dělat, co mě baví. Vidím množství příležitostí, které na mě čekají.

A proč to nezkusit znovu?! Ano, zklamala jsem předtím sama sebe, tak proč si nedat druhou šanci? Poučit se z toho, co jsem dělala špatně a tentokrát kráčet po lepší cestě. A i když teď skončím opět na kolenou, co když získám potřebné zkušenosti, abych se znovu postavila? Nestojí to alespoň za ten pokus? Nevím, jak které rozhodnutí dopadne, dokud jej neudělám. Ano, mohu pak litovat, ale proč? Není to spíš cenná zkušenost, která mě nějakým způsobem obohatila?


Sedávám a přemýšlím. Tolik mi to chybělo. Jenom se probírat vlastními myšlenkami a vypichovat ty nejlepší, kterými se pak mohu řídit. Je to takové povzbuzení pro mě samotnou. Stačí už jen vždy říct, ano, přesně taková jsem. Ano, právě tohle mám ráda a dělá mě to šťastnou. A ne, nechci tyhle věci opustit. I kdybych je měla dělat jen jednou za čas.



A tak i přesto, že sedím doma na posteli a pohledem mířím k oknu, sedím vlastně u stolu v malé a útulné kavárně. Na druhé židli sedí mé druhé já, které je ochotné odpovídat na moje zvídavé otázky. Anebo se dívám do zrcadla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama