Autorské okénko #10

25. ledna 2016 v 7:20 | Rachel. |  Autorské okénko

Tentokrát jsem napsala poměrně krátký text, který je směsí několika myšlenek a pocitů navazujících na reakci, které se mi dostalo po minulém textu.




Není zas tak obtížné donutit lidi, aby viděli, co člověk chce. Jednodušší je ale, když se člověk rozhodne sám, co vidí. Každé slovo, výraz, gesto. Vše vyložené různými způsoby.

Vidíš tmu. Já vidím světlo.
Vidíš mraky. Já vidím prosvítající modrou oblohu.
Vidíš smutek. Já vidím radost.
Vidíš slzy. Já vidím úsměv.
Vidíme tisíce ztracených duší.
Cítíš se jako jedna z nich. Já jim podávám ruku.
Stojíš na severu. Já na jihu.
Jsme odděleni rovnou linií. Skoro jako černá s bílou.

Nejsi zvědavý, proč je v mém světě duha?
Nechceš náhodou odložit deštník?
Já vím. Je jednodušší vidět stín. Stín, ale neexistuje beze světla. Světlo značí naději. A víš, proč se nemusíme bát tmy? Protože máme hvězdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama