Cesta za snem - 6.puzzle

20. prosince 2015 v 21:00 | Rachel. |  Cesta za snem

První tóny, které mě nutí tančit. Cítím optimismus, i když mě žádné dobré zprávy nepotkaly. Možná spíše naopak. Je to nečekané. Najednou si odpovídám na otázky, na které jsem se dříve bála jen myslet. Určuji si priority, zvažuji varianty a volím si cestu. Vypočítávám cenu, kterou mě stojí, a zvažuji, kolik jsem ochotná zaplatit.


Stačilo pouze zajít k doktorovi. Čekala jsem, že jsem údajně pořád zdravá, ale vypadá to, že tentokrát mě nikdo neodhodil jako posmrkaný kapesník. Někdo to se mnou konečně začal řešit. A i když to nejsou zrovna nejšťastnější zprávy, svým způsobem se mi ulevilo. Možná proto, že brzy se budu cítit líp. Možná už za pár týdnů, možná až za pár měsíců. Nezáleží kdy. Vím, že mi bude líp.

Tahle informace mě svým způsobem uklidňuje. Dodává mi sílu učinit rozhodnutí, která jsem až příliš dlouho odkládala. Rozhodnutí, kterých jsem se bála.

Jsem šťastná. Potkávám své přátele, na které jsem se několik měsíců pořádně nepodívala, a mrzí mě moje sobeckost. Konečně poslouchám, co se skrývá za jejich úsměvem a uvědomuji si vlastní štěstí. Příležitosti, jaké jsem dostala a nevážila si jich. Měla bych si je připomínat častěji.

Přemýšlela jsem, proč stále stojím na místě a proč jsem nic nezměnila? Proč jsem nedokázala rozjet změny, které jsem tak pečlivě plánovala? Byla jsem totiž spokojená a šťastná. Nic mi nechybělo. A chybí mi něco teď? Nechybí. A možná to je ten klíč. Chci tenhle pocit zažívat neustále.
Proto chci tančit.
Proto chci zpívat.
Proto chci hrát.
Proto se chci smát.
Proto chci žít.

Pro tenhle pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama