Cesta za snem - 5.puzzle

13. prosince 2015 v 12:00 | Rachel. |  Cesta za snem

Vypadala jsem namotivovaně? Odhodlaně? Rozhodnutě? Nejspíš. Ale to mě brzy opustilo. Puzzle č.5 je o mých posledních čtyřech měsících a o tom, jak jsem se cítila, co se mi honilo hlavou. Je o boji s vlastní leností, která z nějakého nepochopitelného důvodu vyhrává.



Nic není tak růžové, jak se zdá. Na zkoušku jsem ani nedorazila, protože jsem byla tak vyždímaná z práce, že bych se to za dva dny stejně nenaučila, takže jsem to vzdala. Nebudu trápit sebe ani zkoušejícího. Zbabělost vítězí. Tak k čemu byly všechny ty kecy kolem? K povzbuzení? No, že to funguje.

Snažím se sama sebe namotivovat, ale vždycky v půlce cesty ztratím rychlost a zastavuji se. Spousta výmluv, proč nemusím cvičit, proč si můžu dát sladké, proč můžu ležet v posteli a nic nedělat. A sliby, které jsem si předtím dala, jsou jako mávnutím proutku zapomenuty. Znamená to snad, že jsem spokojená s tím, co mám? Evidentně. Ale chci to změnit.


Kde hledat sílu k tomu, abych se odlepila od knihy, seriálu, či snad filmu?! Co mě donutí nevymýšlet další výmluvy? Traduje se, že pokud člověk opravdu chce, může toho změnit spoustu. Může změnit svůj život i přesto, že ho ostatní odrazují. A přesně tohle je ten bod zlomu. Právě tady všichni končí. Opravdu jsme schopni toho tolik obětovat? Vzdát se pohodlí? Není přece jednodušší si stěžovat, fňukat a strhávat sebou ostatní? Alespoň v tom přece není člověk sám.

Jak sobecké. Bojuji sama se sebou. S vlastní leností a pohodlností. Přijde mi, že nejsem dostatečně zoufalá na to, abych se vyhecovala k vyšším výkonům. Vždyť jsem vlastně spokojená. Pořád mluvím o něčem, co stejně nedělám a plánuji věci, které stejně nezrealizuji. Jak ubohé. Jsem naštvaná sama na sebe. Má se začít od maličkostí. Nebo to alespoň radí úspěšní. Čtu o jejich odvaze a odhodlání a snažím se kráčet v jejich stopách. Ale není to o tom, že bych si měla vytvořit vlastní cestu?

Hledám důvod. Dost silný na to, aby mě donutil se zvednout. Protože to je začátek. Pak už je to jednoduché. Nejtěžší je vždy začít. Přemluvit se k prvnímu kroku. K začátku akce.


Jednou jsem slyšela nebo snad i četla, že pokud nějakou činnost děláme 18 dní, zvykneme si na ni a děláme ji pravidelně. Dokáži se pomocí vlastní vůle přemoci? Kdo zvítězí? Není na čase to zkusit znovu? Vím, jaké to je padat. Nebude pro jednou příjemný pocit se zvednout? Jak se asi budu cítit, když překvapím sama sebe? A co třeba tohle. Proč se nezvednout právě kvůli tomu, jaký pocit ze sebe budu mít? Hm? Zvládnu to? To se teprve ukáže…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama