Cesta za snem - 4.puzzle

6. prosince 2015 v 16:14 | Rachel. |  Cesta za snem

Pěknou neděli všem,
po až neuvěřitelné době přidávám čtvrtou puzzli ze seriálu Cesta za snem, kterou jsem napsala někdy začátkem srpna a nebyla jsem schopná ji nahrát na blog. Ale v celém projektu je stejně důležitá jako puzzle pátá, která bude následovat teď po dlouhé pauze. Bude se jednat o souhrn toho, co jsem se naučila. Něco, co bych si ráda v budoucnu připomínala.
Takže dnes puzzle č.4 a pak již brzy další.




Jak můžeme zvládnout velké výzvy, když nezvládáme ani ty malé?!

Zběsile šlapu do kopce, abych jej měla, co nejdříve za sebou. Únava se dostavuje a sil ubývá. A takhle je to každý den. Unavená po práci se snažím svoje ctěné půlky dopravit do klidu domova, kde mě čeká konečně pár minut klidu. A druhý den nanovo. A pokaždé mě uprostřed kopce stíhá myšlenka na sesednutí z kola. Jen prachsprostě ukončit to utrpení. A za jakou cenu? Přijet o pár minut déle? Co to je? Copak mi to za to stojí? Skoro každá část v mém těle už je plně odhodlaná celé tohle divadlo zabalit až na jedinou pochybou myšlenku.

Myslíš si, že když to takhle vzdáš pokaždé, někam to dotáhneš? Myslíš si snad, že to někdy budě o něco jednoduší než je to teď? A to to hodláš zabalit pokaždé, když se dostaneš do nepříjemné situace? Každý můj sval v těle dostává nový impuls. Co bych to byla za člověka, kdybych to takhle zabalila? Stoupám si a ztěžka šlapu na pedály. Těžce oddechuji a peru se s bolavými svaly, které křičí, že potřebují pauzu, přitom v okamžiku, kdy přijde rovinka, se během několika šlápnutí takřka plně zregenerují.


Poslední velký kopec zdolávám a vjíždím do města. Radost, kterou mám z překonané krize, je neskutečná. A i tak vím, že něco podobného budu zažívat i další den. Přesto tohle malé vítězství mě posouvá o krok dopředu, protože i dává naději, že v sobě i v dalších dnech najdu sílu.

Ale pak jsou tu i ta zklamání přicházející z nesplněných výzev. Blížící se zkouška uprostřed prázdnin a téměř nulové odhodlání se učit. Raději se věnuji milionu jiných neužitečných věcí. A co teď? Každý den ta samá výmluva. Jsem unavená z práce, času dost, apod. A pak, když už nad tím sedím, mi přijde, že nedokážu informace pořádně zpracovat. Ale i tohle je výzva, která se mi postavila do cesty. Kam se vrátím, když neuspěje. O kolik mě to zdrží a posune zpět? Hledám sílu, abych odložila tužku a volnou chvilku v práci strávila nad zoologií bezobratlých. A budou těžší rozhodnutí. Učit se na státnice, bakalářka a mnoho dalších. Možná je na čase kousnout se do jazyka a zabrat. A nedokážu tak snad i sama sobě, že na to mám? Že zvládnu jít dál? A co ten pocit, až tu zkoušku budu mít za sebou? Nestojí za to alespoň ten pocit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mentalyil | Ellin Mentalyil | Ellin | Web | 6. prosince 2015 v 17:36 | Reagovat

Tvé puzzle jsou nádherné!
Také přemýšlím, zda bych neměla zabrat..ale jsem tak líná..ah.
Chtěla bych toho tolik udělat, ale když už se odhodlám, musím se rozhodnout, zda si zkrátit spánek a nebo obrat se o jinou část dne.
Každopádně bude to ještě zajímavé..až se mi podaří vystudovat, čeká mě možná vysoká a to teprve bude něco.
Tobě držím palce! Když už jsi na tom o něco lépe a dokážeš se přiměřeně dokopat, určitě svých cílů dosáhneš.
Učit se..to moc dobře znám. Kdo by se dokopal k učení a dobrovolně.

2 Rachel. Rachel. | Web | 12. prosince 2015 v 10:57 | Reagovat

[1]: Jsi moc hodná, děkuji, ale zas tak růžově na tom taky nejsem.. Nicméně 5. puzzle toho bude jen ukázkovým příkladem..
Já držím palce tobě.. Můžeme se motivovat navzájem ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama