Autorské okénko #2

6. prosince 2015 v 12:00 | Rachel. |  Autorské okénko
Pěkný den,

dnešní text je lehkým útokem na fantazii. Ať už jde o mojí nebo vaši.


Hope you enjoy it!




Dobré ráno.
Milé dámy, vážení pánové,
pohodlně se usaďte v sedadlech a zavřete oči. Soustřeďte se na můj hlas a zhluboka se nadechněte. Správně a teď pomalý výdech. Dobře. Jsme na místě. Dveře vojenského letounu se pomalu otevírají a vás do očí udeří sluneční paprsky. Je to už příliš dlouho, co jste je viděli. Cítíte, jak vás šimrají na lících a vykouzlí vám na tváři úsměv. Žilami se vám rozlévá vlna uklidnění. Víte, že máte naději. Jeden za druhým opatrně vycházíte, dokud nezůstanete stát na pevné zemi.

V první chvíli ztrácíte dech a slova. Tak takhle vypadá Genesis. Planeta, která se má stát vaším novým domovem. Kolem vás se rozprostírá nekonečné množství orné půdy, na které právě pracují desítky lidí víceméně bez použití jiných prostředků než vlastních rukou.
"To nemůže být pravda," zazní z něčích úst a vy souhlasně přikyvujete. Někde uvnitř vás nahlodává střípek pochybností. Zpochybňuje vše, co vnímáte smyslovými orgány.
"Ale je, podívejte se pořádně." Ozve se z úst pilota, který se právě zařadil po vašem pravém boku.

Zaměříte se na tváře jednotlivých lidí oděných převážně ve veselých barvách a všimnete si jejich šťastných úsměvů. Jejich oči jsou bezstarostné. K vašim uším se dostane vtip, který právě jeden z pracovníků prohodil s kolegou, a vaše koutky úst se pozvednou. Bojíte se nadechnout a rychle se štípnete do ruky. Pořád pochybujete o skutečnosti. Nemůžete uvěřit štěstí, kterému se vám dostalo.

"Chci vidět a hlavně vědět víc," slyšíte říkat sami sebe. Plamínek vzrušení a touhy po poznání ve vás velmi silně vzplanul.
"Všechno bude, pojďte za mnou." Ozve se za vámi příjemný ženský hlas. Otočíte se na patě a stojíte tváří v tvář pečlivě upravené hnědovlasé ženě s křišťálově modrýma očima. Stejně jako ze všeho kolem, tak i z ní vyzařuje jakýsi klid. Pohledem přejede po vás všech a hlavou vám pokyne, abyste ji následovali, což s chutí uděláte.

"Je toho tolik, co musíte vidět a co musíte udělat, než se plně zařadíte do programu. Ze všeho nejdřív se seznámíte se všemi profesemi, které se zde vykonávají, aby nepadl celý systém a na konci, až budete připraveni, jednu z nich si vyberete. Ničeho se nebojte. Zamilujete si to tu." Pomalu vykládá během chůze a vám se v hlavě rodí spousty otázek.

"Co když nebudeme schopni zapadnout? Co když si nevybereme žádné zaměstnání?" Vyslovujete první otázky, která napadnou asi každého. Vždycky je možné, že se všechno podělá. Že zafouká vítr a vše se sesype jako nestabilní domeček z karet. Žena se zastaví a s úsměvem se otočí.
"To se nestane. Lidé jsou do programu vybíráni až příliš pečlivě. Každý z vás prokázal obrovskou vůli a chuť ke změně. Nabídli jsme vám jen šanci, po které jste toužili. Každý se jí nakonec chopí. I vy."

A těch několik vět roztříští vaše pochyby na prach. Víte to. Všechno se změnilo. Úlevně vydechujete. Pomalu otevíráte oči a i přesto, že se vyskytujete v učebně, nemůžete zapomenout na tu prchavou myšlenku, kterou jsem vám nasadila do hlavy. Nebo se snad mýlím?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama