When I hate GOODBYE

26. dubna 2014 v 22:44 | Rachel. |  Nepovídej!
Pár slov, protože je potřebuji někam napsat.. Pár slov, protože tíží mě se ptát..

----


Ahoj, měj se krásně.
Čau, uvidíme se později. Jen prázdná slova a bouchnutí dveří. Jednou, dvakrát. Pořád dokola. Odcházejí a já zůstávám sama. V tichosti bytů, ve kterých bych se měla cítit jako doma. Každý odchází za něčím, jen já zůstávám. Čekám, dokud mě únava nedonutí jít spát a ráno mě neprobudí budík, abych mohla vyjít ven, mezi lidi, pozdravit se s nimi a zasmát se s nimi těsně předtím, než z našich úst zazní další nudná fráze.
Zase zítra. Nenávidím ta slova.
Užij si to tu. Zní z jejích rtů a i přesto, že to možná myslí upřímně, obě víme, že mě žádné dobrodružství nečeká. Posedávám a přemýšlím. Snažím se soustředit, ale jediné, co vnímám, je potřeba s někým si promluvit. Sednout si, dát si čaj a prostě mluvit. Říct jedno ze svých mouder, které každému je úplně k ničemu, ale ona by si jej ráda poslechla. Viděla by v něm stejný hluboký smysl jako já. Ale nemáme čas. Předstíráme, že nám na druzích nezáleží tolik, jak tomu je ve skutečnosti. Zavalujeme se prací jen proto, abychom se vyhnuli faktu, že každý se někam vrací. Kromě mě. Už je to tu opět. Kroutím hlavou a říkám si, abych byla silná, ale už to musím říct.


Sedící uprostřed bytu plného ticha se cítím jako prázdná skořápka. Poslední dobou trávím spoustu času ve společnosti mrtvolného ticha doplněného o oblíbenou hudbu a začínám chápat, co na samotě tolik lidí nenávidí. Pravda však není taková, že nemám ráda samotu. Ve skutečnosti jsem zklamaná z toho, že odcházejí. Jeden po druhém a já to všechno držím v sobě. Nechci je zatěžovat. Nechci mluvit, a tak mlčím. A poslouchám. Plna nevyřčených myšlenek, tichých pocitů a spousty snů.
Půjdu spát, protože spánek mě bez sebemenších námitek vítá s otevřenou náručí. Čeká na mou společnost a já se jen tiše modlím za bezesnou noc. Alespoň pro jednou si od všeho odpočinout před dalším náročným dnem. Na chvilku zapomenout, než se mých tváří dotknout paprsky slunce oznamující nový den plný stejné prázdnoty.
Každé oslovení, znamená loučení. Některá však v sobě ukrývají jisté kouzlo. Tichý příslib, že neodchází a zůstává s vámi. Plně myšlenkami oddán. Proto mlčím. Beze slova vstávám a vzdaluji se okolního světa, s kterým jsem jen bláhově spojená.
Měla bych říct sbohem, ale tolik jej nenávidím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | 29. dubna 2014 v 16:28 | Reagovat

Ahoj Míšo, na Tvůj blog jsem narazila dnes poprvé. Máš pěkný lay :) Tenhle článek je opravdu dobře napsaný! Hluboké myšlenky srozumitelnými slovy! Moc se mi líbí Tvůj styl :) Snad zase brzy na nějakou Tvou tvorbu narazím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama