Light in the darkness - 9.díl

8. dubna 2014 v 22:34 | Rachel. |  Light in the darkness

Vzhledem k tomu, že mě Sidney, jane a dokonce i Michelle, povzbudily svými komentáři, jsem se rozhodla vám trochu prozářit večer/ráno/odpoledne, prostě den.. To je buřt.. Hlavní díky patří Michelle, která se přemohla a napsala mi krásný komentář, který mi vykouzlil na tváři hloupý úsměv, stejně jako ten od jane a Sidney a věřte mi, že si toho nesmírně vážím a právě kvůli vám to píšu. A tak moc se snažím, abyste nemusely tak dlouho čekat :D A Michelle tleskám a moc děkuji.. Jsi skvělá a za tvá slova ti děkuji. Nevíš, jak moc si jich vážím.. A abych ti to alespoň trochu ukázala, tak bych ti ráda věnovala tenhle díl.. Děkuji..
Užijte si čtení a podělte se o názory k dění.. Ráda si je přečtu.. + povídku pomalu přesouvám na wattpad, takže brzy hlavně tam.. Čágo..




Harry Sidney s obrovským úsilím dostal do výtahu a pomalu s ní vyjel k sobě do bytu. Nialla nechal v domnění, že ji veze domů, ale Harrymu bylo jasné, že zrovna to by v tuto chvíli byla pěkná blbost. Vzhledem k událostem, které se seběhly v klubu, zvažoval nové možnosti pokračování jejich rozsáhlého problému. Nepředpokládal, že by Liam pravdu o Sidney nezvládl a to mu právě teď rapidně zkomplikovalo situaci. Pomalu Sidney dotáhl do ložnice a položil ji na postel. Sundal jí boty a přikryl ji peřinou. Něco ze spaní zamumlala a převalila se na druhý bok přitahujíce si přikrývku blíže k tělu. Harry došel do koupelny a přinesl kýbl, který pro jistotu postavil vedle postele. Ještě než odešel, přesvědčil se, jestli spí a zatáhl závěsy. Došel do obýváku, kde si sedl na gauč a hlavu si složil do dlaní. Nic nevycházelo podle plánu a všechno se pomalu ale jistě hroutilo. Jen párkrát v životě se cítil takhle bezmocně a ani jednu z těch situací si nechtěl zopakovat.

Rukama si prohrábl vlasy a zadíval se na šachy, které ráno posbíral z podlahy v kuchyni a při snídani všechny figurky systematicky poskládal na šachovnici. Teď pomalu bral jednu figurku za druhou a měnil jejich pozice, aby si dokázal představit současnou situaci. Nakonec vzal do ruky bílou královnu a postavil ji do samotného středu šachovnice. Snažil se používat racionální uvažování více než kdy dřív, ale něco mu bránilo. Pohledem zabloudil k ložnici. Pomalu se zvedl, přešel ke dveřím a opřel se o futra tak, že měl dokonalý výhled na spícího vetřelce. Sidney tiše oddechovala s bezstarostným výrazem ve tváři a levou rukou ledabyle položenou vedle hlavy. Blonďaté vlasy měla ještě stále svázané oranžovou gumičkou, která jako jediná byla v baru při ruce a jen některé pramínky se uvolnily a klidně ležely na obličeji. Prohlížel si její tvář s neznámou a překvapivou zaujatostí. Hledal na ní něco, co jej pořád přitahovalo. A nejen jeho. I všechny kolem. Hlavně nedokázal pochopit, jak jedna dívka dokáže být součástí něčeho velkého a tak dlouho se tomu vyhýbat. Možná měla štěstí, možná smůlu, ale to se ukáže až časem.

Když mu víčka pomalu začínala padat, vzal si z křesla deku s polštářem a vrátil se do obýváku na gauč. Pár hodin spánku ho mělo nakopnout. Lehnul si, ruce si složil pod hlavu a pozoroval tmavý strop. Hlavou mu samovolně běhaly plány na jednotlivé akce a rozhovory, které ho v nejbližších dnech čekají. Občas si přál, aby nemusel sebou nosit takovou zodpovědnost a mohl být jen obyčejným mladíkem, jehož největším problémem je nedostatek peněz, za které by mohl nějakou dívku pozvat na rande. Zničeně si povzdechl, překulil se na bok a pohledem sklouzl k velkému plyšovému medvědovi, který seděl v rohu a opíral se o zeď. Moc dobře si uvědomoval, že ho měl vyhodit spolu s dávnými vzpomínkami, ale neměl srdce jej dát pryč. Připomínal mu bolest, kterou mu způsobila a důvod, proč je takový, jaký je. Protože právě ona dotvořila jeho mladistvou a nerozvážnou osobnost. Zbavila ho mladistvé naivity a zalila ho hořkou realitou, s kterou se musí každý den chtě nechtě potýkat. Každý člověk má své vlastní kostlivce ve skříni a ani Harry Styles nebyl výjimkou. Jen ti jeho kostlivci vypadali trošku jinak, než si ostatní mysleli.

***

Skrze závěsy se prodral tenký paprsek zapadajícího slunce a udeřil Sidney do očí. Nesouhlasně se zavrtěla a otočila se na druhý bok. Neměla chuť přemýšlet a vzpomínat, takže se soustředila jen na nejzákladnější potřeby. Mírně pootevřela víčka, aby se porozhlédla po nějakém pití. Její pohled dopadl na noční stolek, na kterém ležel prášek spolu se sklenicí vody. Jen co se na danou tabletu podívala, věděla, že je proti bolesti hlavy. Vložila si ji tedy do úst a svlažila vyprahlé hrdlo několika doušky vlažné vody. Sklenici odložila zpět na stůl a bezmocně se svalila do polštářů. Cítila se neuvěřitelně unaveně. Všechno ji bolelo a v každé buňce pociťovala abnormální únavu, a proto se nijak nezaobírala tím, že leží v cizí posteli a znovu usnula.

O několik okamžiků později se Harry opět objevil v ložnici, aby zkontroloval, jestli vůbec Sidney žije. Prospala celý den a ještě neměla dost. Dospávala deficit, který vznikl díky nočním můrám, jež jí nedovolily ničím nerušený spánek. Vzal do ruky sklenici, kterou z půlky vyprázdnila a došel ji doplnit. Nechtěl ji za žádných okolností budit, protože věděl, že v tom okamžiku bude chtít odpovědi. Pokud měla všechno pochopit, musel ji zasvětit do všeho, co se ve městě za posledních několik let stalo. Sdělit jí skrývanou minulost a řád. Ležel před ním nelehký úkol. Znovu si pořádně prohlédl její tvář, do které se pomalu vracela barva, a vrátil se do obýváku, kde měl po stole různě poházené poznámky a na vrchu toho všeho ležela složka Sidney, doplněná o všelijaké poznámky k jednotlivým informacím. Znovu si všechno pozorně prohlédl a pak to seskládal na jednu hromadu, kterou následně vložil do skříně a zamkl. Přešel ke gauči, na který se natáhl a zavřel oči. Musel si v noci něco zařídit, takže měl v plánu se předtím trochu prospat.

***

Sidney brzo ráno probudila potřeba dojít si na záchod. Nejistě se rozhlédla kolem sebe po světlém pokoji, kterému dominovala postel a zapřemýšlela, kde se tam vzala. Nějak ztratila pojem o čase. Nejistě vyšla z ložnice a čekala, kdy narazí na majitele.
"Halo?" zavolala do útrob bytu, ve kterém vládl naprostý klid. Došla si na záchod a pak se vydala šmejdit po bytě a zjistit, kde se nachází. Všude kolem bylo až nepřirozeně uklizeno a čisto. Každá věc měla svoje místo a nic se nikde nepovalovalo. Kručení v žaludku ji dovedlo až do kuchyně, kde na stole ležel bílý papír se vzkazem napsaným hůlkovým písmem a malou hromádkou oblečení.

V lednici je nějaké jídlo. Můžeš si udělat, co chceš, a našel jsem ti nějaké čisté oblečení. Chovej se jako doma. Až se vrátím, všechno ti vysvětlím. H.
Zmateně si prohlédla lístek a nakrabatila čelo při intenzivním soustředění. Nemohla si vzpomenout, že by znala někoho, jehož jméno by začínalo na H. Zmateně zatřásla hlavou a popadla čisté oblečení. Rozhodla se nejprve vysprchovat a až potom začít řešit záhadu s neznámým a tím, co se vlastně stalo. Už ve sprše, když se její tělo působením horké vody pomalu uvolňovalo, se začala prodírat vlastními vzpomínkami. Poslední, na co si pamatovala, byla noc strávená v klubu, která v ní vyvolávala nežádoucí pocity. Pamatovala si, že zběsile popíjela kvůli tomu, jak se k ní Liam zachoval a připadala si hloupě. Zachovala se nezodpovědně a dětinsky. Čelem se opřela o ledové kachličky a přála si, aby pocit viny odplul spolu s vodou někam daleko. Neprobudila by se totiž v cizím bytě a nenosila by cizí oblečení.

Zhluboka se nadechla, vypnula sprchu a převlečená se vrátila do kuchyně. Připravila si hutnou snídani, protože měla neskutečný hlad a pustila se do jídla, zatímco očima těkala po místnosti. První, co ji napadlo, hned jak dojedla, bylo hledat vlastní telefon. Prošmejdila dvakrát celý byt a nenašla vůbec nic. Ani svůj mobil, ani jiný telefon, ze kterého by si mohla zavolat. Rozhodla se tedy podívat do stolků a skříní, ale většina z nich byla zamčená a v těch odemčených našla jen několik kusů neznámého oblečení, což jí bylo k ničemu. Zničeně si sedla na gauč a došlo jí, že je v pasti. Pak si na malý okamžik uvědomila, že může zkusit vchodové dveře, ale i ty byly zamčené. Ještě zkusila okna, ale vzhledem k několika patrům pod sebou všechny naděje na útěk pohřbila. A tak přešla na balkón, na který vedly jediné průchozí dveře, a sledovala ranní oblohu. Když se do ní dala zima, vešla do bytu pro deku, zabalila se do ní a vrátila se zpět. Nechtěla si nechat ujít tak překrásný východ slunce. Vždycky si myslela, že západ slunce okouzlí člověka mnohem více, ale opak byl pravdou. Opřela se o zábradlí a nechávala studený vítr, aby jí čechral vlasy. Hleděla na slunce a snažila se odpoutat od všeho, co ji znepokojovalo a trápilo. Všechno se najednou zdálo mnohem lepší. Pomalu se smiřovala s tím, že člověk, který ji tu uvěznil, jí vlastně nechce ublížit, protože by to jistě dávno udělal.

Zavřela víčka a nechala paprsky slunce dopadat na pokožku. Všechny smysly se zaměřila na teplo, jež ji lechtalo na tváři a poprvé od chvíle, kdy se vrátila do Boodway se cítila svobodná. Konečně dokázala vnímat město tak, jako před čtyřmi lety. Znovu získala naivní pohled na věci kolem. Město ji vždy záhadným až magickým způsobem přitahovalo a ona nedokázala odolat. Nikdy nepatřila k lidem, kteří by si odpírali radost na základě přesvědčování od druhých o opaku. Všimla si dva kroky vzdáleného proutěného křesla, do které se posadila a udělala si pohodlí. Poslouchala vátí větru a úplně zapomněla, že několik desítek metrů pod ní projíždí netrpěliví řidiči spěchající do práce a chodci, kteří jako každé ráno venčí chlupaté, čtyřnohé, mazlíčky. K jejím uším hlahol města nedoléhal.

***

Harry přiběhl do kanceláře celý zadýchaný, zpocený a hlavně špinavý. Zavřel za sebou zprudka dveře a zamkl je. Prohlédl si pravou ruku, kterou zdobil několika centimetrový šrám, z něhož pořád odkapávala krev. Rovnou zamířil do koupelny, kterou zde měl pro případy, že se z kanceláře nestíhal vrátit domů.
"Sakra," zaklel, když si znovu zkontroloval tentokrát už omytou ránu a posadil se za stůl. Všechny papíry nahromadil na levou stranu stolu a na pravou si roztáhl lékárničku, kterou vyndal z jednoho šuplete. Matně zavzpomínal na den, kdy ji použil naposledy a uvědomil si, že čas plyne rychleji, než si člověk přeje. Vzal do ruky desinfekci, kterou použil na ránu a následně si to celé nemotorně obvázal obinadlem. Když skončil, uklidil lékárničku a z jedné skříně vytáhl záložní oblečení. Čistý, ošetřený a s dalším nepříjemným zážitkem za sebou se posadil do koženého křesla, opřel si hlavu a zavřel víčka.

"Harry!! Já vím, že tam jsi! Otevři!" probudilo jej hlasité bušení na dveře. Rychle otevřel oči a zjistil, že z několika minutového odpočinku se stal několika hodinový. Vstal ze židle a odemkl dveře, kterými krátce na to do místnosti vpadla Kess. Celá udýchaná se podívala na Harryho a starostlivýma očima si ho prohlédla od hlavy až k patě.
"Proč ses tu zamykal?" zeptala se ho lehce dotčeně. Neměla ráda, když se schovával před celým světem a obzvláště před ní. Jasně mu dala najevo, že se jí může s čímkoliv svěřit. Harry ji však ze všeho vynechával právě z důvodů, že mu na ní záleželo a hlavně kvůli tomu, čím si prošla.
"Potřeboval jsem chvilku pro sebe." Pronesl klidně a vrátil se zpět ke stolu, aby zjistil, kolik je hodin. "Cos potřebovala?" otočil se na Kess, když si uvědomil, že je pozdní odpoledne.
"Všichni dodali dnešní hlášení až na Liama. Celý den se nikde neukázal a nikdo o něm nic neví."
"Měl dnes na starosti něco důležitého?" zeptal se Harry, aby se informoval o případných ztrátách, které mu opět způsobil.
"Ne, spolu s Keatonem a Louisem se měli sejít s novým dodavatelem, ale ti dva to nakonec zvládli sami." Odpověděla, když se podívala do zmatených poznámek.
"Dobře, pojedu se podívat k němu domů, jestli ho tam nenajdu a promluvím s ním." Přikývl Harry, přehodil přes sebe koženou bundu a přešel ke Kess.

"Ještě něco?" nadzvedl obočí, když se pořád neměla k odchodu.
"Nahání tě Niall. Několikrát sem volal a říkal, že ti mám vyřídit, ať mu vezmeš mobil."
"Odhaduji, že jsi to krapet zcenzurovala."
"Pokud předpokládáš, že v každé větě zmínil minimálně jednu nadávku, tak ano. Je pěkně naštvanej." Přikývla Kess a starostlivě se na Harryho podívala. "Co jsi mu udělal?"
"Já jsem mu nic neudělal, jen teď nepotřebuji, aby strkal nos do mých záležitostí."
"Dobře," odvětila smířlivě Kess a spolkla několik poznámek ohledně Harryho tajnůstkaření. Nakonec se rozloučili a každý se vydal svou vlastní cestou.

Harry nasedl do auta a rozjel se směrem k Liamovu domu. Plánoval, že tam vyzvedne Sidney několik věcí a pokud se zadaří, tak narazí i na Liama. Cesta přes město mu v hustém provozu trvala skoro hodinu, takže když zaparkoval na příjezdové cestě, slunce už zapadalo za obzor. Odemkl si dveře a vstoupil do prázdného domu. Po paměti našel její pokoj a bez dalšího otálení se dal do balení. Do cestovní tašky naházel jen ty nejnutnější věci a bez dalšího zdržování si ji přehodil přes rameno a rozešel se k pokoji vedle. Opatrně zaklepal na dveře a otevřel je. Nikde nikdo. Pokoj byl uklizený a nevypadal, že by ho někdo v posledních dnech používal. Harry se tedy rozešel po schodech do přízemí a prošel i zbytek domu. Nikde po Liamovi ani stopy.

Najednou v zámku zachrastily klíče a zpoza dveří do domu vešel Liam. Harry, který se chystal k odchodu, si ho přeměřil a odhadoval jeho rozpoložení.
"Co tu chceš?" vyštěkl na něj Liam hned, co za sebou zavřel dveře.
"Hledám tě. Nebyl jsi dneska v práci."
"Neměl jsem chuť jít do práce." Odvětil otráveně Liam a chtěl se rozejít směrem do pokoje, protože zoufale toužil po vlastní posteli.
"Tak tys neměl chuť?" Procedil skrze zuby naštvaně Harry, upustil na zem tašku a přimáčkl Liama ke zdi. Měl toho po krk.
"Nezajímá mě, co chceš a co nechceš. Dostali jsme se do pěkných sraček a ty se hodlej vzpamatovat." Zasyčel mu do obličeje a pravou rukou zaklíněnou pod krkem jej držel v šachu. Ignoroval tepající bolest v ráně, která dozajista znovu ožila. "Nebudu ti pořád zachraňovat prdel. Už mě nebaví dělat ti chůvu."
"Tak se na mě vyser." Prskl nazpátek Liam s neohroženým výrazem ve tváři.
"Takže ty se teďka budeš ožírat jak dobytek a necháš za sebou všechno, o co si se snažil?" Pokračoval dál Harry v hraní si na svědomí. Někdo Liamovi konečně musel dát lekci.
"Nech mě být. Je ti do toho hovno." Zakřičel Liam a pokusil se vymanit z Harryho silného sevření. Jejich síly se však v tomto okamžiku nedaly srovnávat.
"Mě možná jo, ale tobě by nemělo být u prdele, co se stane se Sidney." Liam se najednou zarazil a přestal se zmítat. Propaloval Harryho nenávistným pohledem plným bolesti.
"Nemělo? A víš, že mi to u prdele je? Její otec mi zabil rodiče a to jen kvůli tomu, že se ukázala v naší rodině." Promluvil klidným hlasem plným záště a bolesti. Harry jen překvapeně sledoval Liamovu tvář a hledal v ní známky lži.

"Došli ti slova?" Nadzvedl Liam posměšně obočí a shodil ze sebe Harryho ruce. "To jsi nevěděl, co?"
"Tvoji rodiče zemřeli při autonehodě." Promluvil klidně Harry a snažil se dát dvě a dvě dohromady.
"Jako autonehoda to mělo jen vypadat. Ale když jsem se po tom pídil, tak jsem zjistil, že za tím byl Holloway senior. Tehdy jsem pořádně nevěděl proč, ale teď je mi jasný, že to nějak souvisí s ní." Řekl vztekle.
"To těžko. Pokud by o ní věděl, tak už tu dávno není, jelikož by si jí odvedl." Zakroutil hlavou Harry a odmítal házet jakoukoliv vinu na Sidney.
"Třeba ne. Třeba byl takový plán."
"Meleš hovna. Prvně bys měl vystřízlivět a pak se na to racionálně podívat."
"Nepotřebuji střízlivět. Je mi to všechno jasný. To ona za to může. Ona mi zabila rodiče." Zavrčel agresivně Liam a zpříma hleděl Harrymu do očí.
"Je to tvoje sestra." Vrátil mu Harry a o krok se k němu přiblížil. Oba byli stejně vysocí, takže ani jeden neměl zdánlivou převahu nad tím druhým.
"Není a nikdy nebyla." Řekl klidně Liam a Harry už to nevydržel. Pořádně se natáhl a jednou silnou ranou ho, i díky Liamovu podnapilému stavu, srazil k zemi.


"Vzpamatuj se nebo z tebe tohle svinstvo příště vymlátím. Jestli se zítra neukážeš v práci, anebo budeš pod vlivem, tak ti přísahám, že zažiješ peklo. Máš dvacet čtyři hodin na to, aby sis dal všechno v hlavě do pořádku a rozmyslel si, co vlastně chceš. Pokud se nerozhodneš, udělám to za tebe." Zakončil ostrou výměnu názorů Harry, popadl tašku, která doteď líně ležela na zemi, hodil si ji na rameno a s hlasitým třísknutím dveří odešel. Vzteky bez sebe nastoupil do auta, které prudce nastartoval a nedbající předpisů se vyřítil na silnici. Hned po několika minutách nebezpečné jízdy se mu rozezvonil telefon. Neměl chuť ho brát, tudíž jej nechal zvonit. Volající byl však neodbytný, takže telefon vyzváněl znovu a znovu. Po čtvrté už to Harry nevydržel a hovor přijal.
"Co chceš?" štěkl neomaleně.
"Taky tě rád slyším," ozval se ironicky hlas na druhém konci.
"K věci, Tomlinsone. Nemám na tebe čas ani náladu."
"Klídek, žádná zbrklá slova. Mám pro tebe pár nepříjemných informací." Promluvil s klidem Louis, jakoby neměl na drátě do běla rozpáleného Stylese. Harry zuřivě stiskl čelisti k sobě a snažil se zadržet ostré nadávky, které se mu draly na jazyk.
"Našel jsem toho týpka, co jsi s ním měl ráno incident, takže už nikomu nic nevykecá. Čím si ale nejsem jistý, jestli náhodou už někomu nestihl něco vyblejt."
"Tak to zjisti a až se to dozvíš, tak to s ním skonči." Promluvil chladně Harry a ostře projel zatáčku.
"Mohl by se hodit." Namítl Louis jen tak mimo řečí.
"Prostě ho zabij. Způsobil by víc problémů než užitku." Řekl Harry a dal jasně najevo, že o tom nehodlá dál diskutovat.
"Ty jsi šéf." Odpověděl smířlivě Louis a bez dalších poznámek zavěsil. Harry odhodil telefon na sedadlo spolujezdce a vjel do podzemních garáží, kde zaparkoval. Vystoupil z auta, zamkl jej za sebou a s cestovní taškou přes rameno nastoupil do výtahu. Ledabyle se opřel o stěnu, zmáčkl tlačítko nejvyššího patra a připravil se na pokračování dne plného katastrof.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sidney Sidney | Web | 10. dubna 2014 v 23:45 | Reagovat

Zlato, přečetla jsem si to znovu ještě jednou! Abych byla s komentem v obraze, snad chápeš:)
A jako uplně nevim, co ti na to říct! Hrozně se mi líbí, jak moc se toho tam děje a jak moc je to zamotaný! Ty seš fakt megamástr, protože tolik zápletek a zvratů vymyslet, to chce pořádnou kuráž! A hlavně bujnou fantazii:)
Líbí se mi, jak se Harry o Sidney postaral, taky bych si to nechala líbit, awww! A hlavně se mi líbí, jak pomaličku, polehoučku, beze spěchu naznačuješ fakt, že k ní začíná cejtit nějaký hlubší city, to je prostě nádhera!
Nakonec stejně Harry nezklamal a vrátil se z role pečovatele do role nekompromisního šéfa, kterej se snaží za každých okolností držet věci pod kontrolou... Jsem zvědavá, co se stane, až tu kontrolu ztratí. Moc se mi to líbí, ale to ty víš:)
Těším se na pokračování, ptž tuším, že se tam dozvíme, jak Sidney zareaguje na okolnosti.
Love it!
Máš dokonalý nápady:)
Sid.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama