Light in the darkness - 8.díl

5. dubna 2014 v 19:53 | Rachel. |  Light in the darkness

Hello guys.. I have something for you .. new chapter .. It's great, isn't?? :)
Ok, kousla jsem se a napsala teď za jediný den asi dvě kapitoly, abych se připravila na nadcházejících 14 dní, kdy zas nebudu mít čas na školu, natož něco psát. A tak jsem se rozhodla, že jednu z těch dvou kapitol zveřejním, ať se máte na co těšit a třeba se vám bude chtít mě i nějak motivovat.. so go ahead!! :) .. Pomalinku se to začíná rozjíždět a já se upřímně těším, až budu psát desítku, protože přeci jenom teďka bude chvilku trochu víc Harolda.. :D
Hope you like it ;)
Díl věnovaný jane a Sidney, protože obě si dají vždy tu práci, aby mi zanechaly několik povzbuzujících slov a to pro mě znamená strašně moc.. Díky ♥



"Dáš si něco?" zakřičel Niall na Sidney, když se usadili v posledním klubu, kde se rozhodli strávit zbytek večera.
"Cože?" Naklonila se k němu blíž, protože nerozuměla jedinému slovu. Celým prostorem se rozléhala hlasitá hudba a znemožňovala dorozumívání několika desítkám lidí, nemluvě o obsluze u baru, která ale svůj handicap odstraňovala odezíráním ze rtů.
"Něco k pití," zopakoval Niall a řeč doprovodil příhodnými gesty. Sidney se usmála, vzala do ruky nápojový lístek, který ležel na stole, a ukázala na první alkoholický nápoj ze seznamu. Hned, co se i se Zaynem domluvil, co přinese, ztratil se za tančícím davem a Sidney zůstala spolu se Zaynem sedět na jednom z gaučů podél tanečního parketu a vlastně celého klubu. Očima těkala po všech v místnosti a vše prozkoumávala. Všechny kluby, které za celé odpoledne a podvečer navštívili, vypadali takřka stejně. Jediné, co se měnilo, byl styl hudby, který hráli a taktéž i jiné skupiny lidí. V důsledku toho, pak občas došlo k mírné změně účelu klubu. Podle prvotního dojmu Sidney odhadovala, že tenhle z nich všech praskal ve švech a i vzhledem k hudbě na pozadí dokázala odhadnout, že právě sem si chodí lidé zatančit. Několik těl se zmítalo v rytmu ohlušující hudby a nechávalo se jí unášet. Jen málokdo vnímal realitu nehledě na to, že několika lidem už v žilách kolovalo dostatečné množství alkoholu, které otupovalo jejich smysly.

Najednou se zpoza davu vynořil Niall a postavil před každého z nich objednaný nápoj.
"Děkuji," naznačila Sidney s úsměvem a vzala si skleničku, s velmi pěkně vypadajícím míchaným nápojem, do ruky. Všichni tři si přiťukli a s vědomím, že konečně do sebe můžou dostat pár kapek alkoholu a užít si večer, svlažili svá hrdla. Jedna písnička postupně přešla v druhou, méně hlasitou, tudíž se většina sedících dala do nezávazného hovoru. Sidney nezaujatě těkala po míhajících se tvářích a hledala někoho známého. Ne, že by si stěžovala na společnost, ale nebránila se rozšíření řad. Dnešní večer brala tak trochu jako příležitost narazit na staré známé ze střední, s kterými toho poměrně dost zažila.
"Tak Sidney, pověz mi něco o sobě." Naklonil se k ní Zayn a hlasitě promluvil blízko jejímu ušnímu lalůčku.
"Teď?" Zvedla překvapeně obočí a pobaveně zakroutila hlavou.
"Hele, brácho. Na tu zapomeň." Drknul do Zayna Niall, když si dal dvě a dvě dohromady.
"Zapomeň. Je volná? Je." Prohlásil sebejistě, načež se otočil k Sidney. "Nemáš přítele, že ne?" Nadzvedl tázavě obočí, aby si ověřil vlastní teorii. Sidney jen zakroutila hlavou a snažila se ignorovat výčitky, které ji na mysli vyvstali, když si vzpomněla na Jesseho. A právě v tomto okamžiku začala přemýšlet, jestli vůbec její city byly tak silné, když si teď na něj ani nevzpomene a zda to někdy mělo budoucnost.

"No vidíš," otočil se zpět na Nialla a vševědouce se na něj podíval.
"Do nejlepší kamarádky mi dělat nebudeš." Přimhouřil oči Niall a velmi vážně se na něj podíval. V jeho slovech nebyla ani špetka humoru. Vše myslel naprosto vážně.
"Okay, brácho, klídek. Dám si zpátečku." Zvedl ruce Zayn na znamení ústupu. Neměl chuť se s někým dohadovat a obzvláště ne s Niallem. Chtěl si jen užít příjemný večer jako obvykle. Miloval studentský život a užíval si ho plnými doušky.
"Jdu hledat někde nějaký pěkný maso." Zvedl se nakonec Zayn, když se z Niallovi tváře vytratil vraždící pohled a nechal ty dva o samotě. Sidney celou dobu jen zírala do prázdna, aniž by si všimla, že Zayn zmizel. Když ji Niall zamával rukou před očima a dostal ji zpátky do reality, zapředli nezávazný hovor o všemožných vtipných historkách, zatímco se napájeli alkoholickými i nealkoholickými nápoji, kvůli delší výdrži.

***

"Hele, támhle je kámoš s pár lidma, pojď, přisedneme si k nim." Zavolal Niall, vzal Sidney za ruku a dřív, než stihla cokoliv namítnout, tak ji táhl za sebou k nejvzdálenějšímu gauči. Sidney si prohlížela jeho osazenstvo a všimla si dvou kluků a jedné dívky. Dané složení ji na malý okamžik na tváři vykouzlilo úsměv, který jí zamrzl ve chvíli, kdy rozpoznala tváře dotyčných. Nebo spíš jednoho z nich. Zahnala chuť praštit se do čela, protočit oči a vrátit se na místo, odkud se zvedla a nasadila raději falešný přátelský úsměv.
"Máte tu místo?" Zaujal Niall pozornost přítomných a pustil Sidney ruku. Její oči se během okamžiku střetly s očima bezejmenného kudrnáče, který jí znepříjemňoval život. Nebo tak to alespoň za těch několik setkání vnímala.
"Jasně," usmála se do široka dívka sedící po Stylesově levici a posunula se tak, aby udělala víc místa. Harry zhypnotizovaný nově příchozí se ani nepohnul. Nečekal, že by ji tu mohl potkat. Myslel si, že sedí doma v relativním bezpečí před světem, kterému se snaží zatajit, že je zpátky. Kess do něj nepatrně drkla, aby ho donutila se posunout. Harry zmateně odtrhl oči od Sidney a poposedl si absolutně vyveden z rovnováhy. O to, aby byla v bezpečí, se v první řadě měl postarat Liam, který očividně neodváděl svou práci. Zhluboka se nadechl, opřel se zády o gauč a nasadil masku zdánlivé pohody, kterou používal v posledních dnech až příliš často.

"Sidney, úplně napravo sedí Keaton, vedle něj Kess a to je Harry. A tohle je moje kamarádka Sidney." Představil je všechny Niall a Sidney se jen rozpačitě usmála. Polkla poznámku, že s Harrym už měla tu čest, protože se v jeho přítomnosti necítila dobře. Pohled, kterým ji prve probodával, ji zahrnul veškerou nejistotou, jíž byla schopná. Zdráhavě k němu znovu zvedla pohled od propletených rukou a všimla si, že se dívá jinam. Na jednu stranu si oddechla, ale na tu druhou ji sžíral pocit, že udělala něco špatně. A tak sklopila pohled k, v pořadí asi třetímu, drinku a hrála si s brčkem, zatímco Niall zapředl rozhovor s Harrym. Sidney seděla na kraji a připadala si jako páté kolo u vozu. Povídat si s Kess a Keatonem bylo vzhledem k hudbě kolem téměř nemožné a Niall s Harrym probíral věci, kterým nerozuměla.

"No, podívejme se, kdo to tu pořádně rozjel." Zachechtal se Niall a všichni na gauči, včetně Sidney, vzhlédli k dvěma osobám, které se k nim nejistě potáceli. Sidney překvapeně nadzvedla obočí a s otevřenými ústy hleděla na zjevně opilého Liama, jež svíral ruku dlouhonohé blondýnky v minišatech s flitry.
"Nazdár, bando." Pokusil se o úsměv Liam a přelétl rychlým pohledem přítomné. Už několik hodin pořádně nevnímal realitu. Hned, co ráno odešel z domu, tak se odjel vyspat ke Keatonovi a pak se po pár hodinách spánku vypařil za nějakou akcí. Potřeboval na všechno zapomenout.
"Ahoj," zamručela neslyšně Sidney a pořád nechápavě pozorovala bratra, kterého nepoznávala. Nechápala, kam se poděl ten zodpovědný, vyrovnaný a hlavně chápající člověk. Někdo jí vyměnil bratra za člověka, který jen stejně vypadá. Zhluboka se nadechla, aby něco řekla, ale zaskočil ji Liam, který dost nejistě zavrávoral a opřel se o Sidney, aby neskončil na zemi.
"Jsi si jistý, že to zvládneš? Nechceš jet domů?" zeptala se starostlivě a zoufale se podívala na úplně opilého Liama, který se co nejrychleji narovnal a propálil jí nenávistným pohledem.
"Ty," ukázal na ni prstem jako malé dítě a nakrabatil čelo nad tím, jak se snažil říct, co měl na srdci. "Mě nech být a nestarej se o mě. Jasný? Nikdy." Zakřičel na ni a všem kolem vzal slova z úst.
"Liame," promluvila tichým hlasem, ale i tak opilý pochopil, o co se snaží.
"Už nikdy." Řekl naposledy hlasem plným hořkosti, chytl blondýnku za ruku a táhl ji k vlnícímu se davu. Sidney jen nevěřícně zírala na místo, kde zmizeli, a snažila se pochopit, co se stalo. Vlastně nikomu u stolu nedávalo Liamovo chování smysl až na Harryho, který rozuměl víc, než si ve skutečnosti přál. Pohledem sklouzl k Sidney a všiml si jejích skleněných očí. Její hruď se rychle zvedala a zase klesala v návalu přicházející paniky.

"Omluvte mě." Řekla spěšně, rychle se zvedla a zamířila na záchody. Soustředila se na zadržování slz, zatímco se prodírala davem a otírala se o tančící těla. Už se těšila, až zaleze na toalety, kde si bude moct na několik okamžiků odpočinout a srovnat myšlenky ovlivněné mírnou dávkou alkoholu v krvi. Těsně před záchodky se zastavila, když si všimla muchlující se dvojice přesně vedle dveří. Chtělo se jí zvracet. Liam se svou společnicí si strkali jazyky až do krku a okatě se osahávali nedbaje na okolí. Tohle na ni bylo moc. Vzedmula se v ní silná vlna nevole k chování jejího bratra a pocítila nutkavou potřebu mu tohle všechno vrátit. Zaprotestovat si. Vyjevit svůj nesouhlas s jeho jednáním tak, jak to vždycky odsuzovala. Vždy se snažila chovat rozumě, ale v jednu chvíli v ní vyklíčilo něco, co dokázali správně pojmenovat jen psychologové a psychiatři. Plně rozhodnutá se otočila o sto osmdesát stupňů a zamířila k baru.

***

Sidney do sebe klopila jednoho panáka za druhým, dokud se necítila natolik omámená, že se nechala od neznámého cizince odtáhnout na parket, kde se společně snažili pohybovat do rytmu. Už dávno od sebe odehnala Nialla, který se na ni přišel podívat. Poslala ho, i přes silné protesty, se bavit a dál se nalévala. A takhle pokračovala zbytek večera. Společnost jí dělal neznámý mladík, který jí hodně vzdáleně připomínal Jesseho. Absolutně ztratila pojem o čase a zájem o okolí. Najednou jí bylo skvěle. Vznášela se v mraku opilosti a v okamžiku, kdy pocítila, že je o krok blíž k střízlivosti, zamířila zpět k baru.
"Co si dáš?" zeptal se kluk, s kterým doteď tančila a opřel se o bar vedle ní.
"Je mi to buřt. To co ty." Mávla jen tak do vzduchu rukou a podepřela si hlavu, která se jí zdála najednou těžká. Mladík přikývl a objednal u barmana zlatavou tekutiny.
"Tak na nás." Pronesl přípitek, který Sidney vnímala jen vzdáleně. Rychle do sebe obrátila pálivou tekutinu a v okamžiku, kdy ji spolkla, se jí zvedl žaludek. Překvapeně vykulila oči, a co nejrychleji se rozešla k záchodům. Obratně prošla přes dveře a zaplula do první volné kabinky, kde vyzvrátila, převážně vodný, obsah žaludku. Neohrabaně se snažila z výhledu dostat neposedné vlasy, zatímco se nakláněla nad mísou, ale neúspěšně. V okamžiku se odněkud objevily cizí ruce, které všechny pramínky pochytaly a přidržovaly v bezpečné vzdálenosti. Sidney byla příliš zaneprázdněná a opilá, aby přemýšlela nad tím, kdo je její pomocník a aby ho dokázala svými smysly identifikovat.

"Dostaň to ze sebe." Zaslechla zastřený hlas a ucítila na zádech ruku, jak ji v uklidňujícím gestu hladí.
"Já už nechci." Promluvila zoufale a v návalu další nevolnosti hlavu strčila do záchodové mísy. Když se naposledy záchody nesly dávivé zvuky, tak hudba utichala a bar se pomalu vyprazdňoval.
"Jak je na tom?" promluvil Styles, jakmile vkročil na dámské toalety. Pozorně si prohlížel Nialla, který starostlivě pečoval o Sidney.
"Teď už snad líp. Dostala ze sebe úplně všechno." Odpověděl Niall, když se znovu podíval na Sidney, která se vyčerpaně hlavou opírala o záchodové prkýnko a lehce pospávala.
"Dobře, odvezu ji a ty se postaráš o klub." Řekl rozhodně Harry a chladným tónem Niallovi naznačil, že nesnese jakékoliv námitky. Oba si moc dobře uvědomovali, že ve chvíli, kdy by přišlo na argumentaci, tak to stejně vyhraje kudrnáč. Celý večer pil jen nealko a Niall byl částečně taky jeden z jeho lidí. Řídil kluby, jež měl Styles ve vlastnictví. Byli přátelé skoro od dětství a respektovali se navzájem, ale Niall k Harrymu svým způsobem vždycky vzhlížel.
"Pomůžu ti s ní do auta." Přikývl Niall, pohladil Sidney po tváři a pomalu ji probudil. Společnými silami ji postavili na nohy a přiměli alespoň k nepatrnému pohybu.


Po několika minutách ji posadili na přední sedadlo auta a připásali.
"Nevím, co ji to napadlo." Zakroutil nechápavě Niall hlavou a díval se na spící Sidney.
"Je toho na všechny v posledních dnech moc a ona není výjimkou." Odpověděl bezmyšlenkovitě Harry.
"Víš něco, co já ne?" Otočil se na něj překvapeně Niall a snažil se z tváře vyčíst Harryho rozpoložení.
"Vím toho víc, než bych chtěl." Vyhnul se přímé odpovědi a přešel ke straně řidiče.
"Vysvětlím ti to jindy." Dodal nakonec Harry, protože nechtěl dál spojence uchovávat v nevědomosti. Dříve nebo později by stejně musel s pravdou ven. Niall jen přikývl a sledoval, jak Styles nastoupil a uvedl auto do pohybu. Hned, jak se rozjeli, otočil se a vrátil se do baru, kde se rozhodl pomoct s úklidem.

další poznámka (mám nějak málo prostoru): Povídku budu přesouvat i na wattpad, takže jen abyste to jakože věděli.. Jo a další díl bude mnohem delší.. I swear.. Bye :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sidney Sidney | Web | 6. dubna 2014 v 3:55 | Reagovat

Tvl jako kámo, tohle je dokonalost a já mám u tohohle skvostnýho dílu věnování? Díkuju:*
Parádní. Skvělý. Brilantní. Monumentální!
Fakt, hrozně se mi líbí ta nevědomost a všechny ty zápletky. Miluju Stylesovo přehled a kontrolu nad situací, fakt tu má naprosto boží charakter a je dokonale kontrastní vůči tomu Sidneyinýmu a už jenom to na mě působí jako nějaký jejich pouto, vnímám to jako nějaký napětí mezi nima a tak.
Dokonale jsi všechno popsala - já chci mít tvojí střídmost a stručnost, víš kolik věcí jsi zvládla v jediným díle vystihnou? To je super, ne? Sice tě nesnášim za to, žes to usekla zrovna při odjezdu, ale stejně... Uh, no nenajdu dostatek superlativů, fakt jakože ne.
Mimo to, brutální zásek, jak si odhazovala boá do záchoda, uplně jsem myslela, že ta ruka je Stylesovo a že se o ní stará on, uplně se ve mě krev zastavila (vůbec nevim, proč mě to napadlo, ale napadlo) - takže luxusní škoing, když jsem zjistila, že je to vlastně Niall - takovýhle momenty mám ráda:)
Bro, když si vzpomenu na počáteční díly, musim říct, žes udělala kus práce a já taky, líbí se mi, jak s každým dílem jako čtenář rostu a zjišťuju - dává mi to čím dál větší smysl, pomalu povídce propadám a jsem závislá. Zlepšuješ se a je vidět, že jsi v příběhu jak ryba ve vodě, že tě to baví a že to máš pod kontrolou:)
Určitě jsem neřekla všechno, co jsem říct chtěla... Teď jsem dopsala kus bakalářky a vidim třikrát a vůbec mi to nemyslí, takže asi tak... Ale od toho jsou přece další díly ne? Takže se těš, budu komentovat, jak jen budu moct, protože tuhle povídku naprosto zbožňuju!
Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Ľúbim ťa:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama