Light in the darkness - 7.díl

3. dubna 2014 v 21:36 | Rachel. |  Light in the darkness

Připojuji obrovskou omluvu za vzniklou prodlevu.. :(


Sidney se pomalu došourala do kuchyně a uvařila si ovocný čaj. Neměla chuť na kafe. Většinu noci probděla a i přesto, že by ji kafe nakoplo do nového dne, nejevila sebemenší zájem o cokoliv. Nechtěla přemýšlet, ale neměla jinou možnost. Odevzdaně si sedla k baru vedle Liama, který vypadal, že vůbec nespal a v rukou svíral prázdný hrnek od kávy. Oba potichu seděli a nic neříkali, ponořeni ve vlastních myšlenkách.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se Sidney, když si pozorně prohlédla bratra.
"V tom nejlepším," odpověděl suše. Lhal. Věděla to. Znala ho příliš dobře, ale rozhodla se to nechat být. Pro tentokrát. Vsadila teda nakonec na jinou kartu a začala se vyptávat na věci, které jí měly pomoci rozluštit, co Liam vlastně dělá.
"Liame, kde pracuješ?" rozhodla se pro přímost. Neměla ráda, když lidé dlouho chodili kolem horké kaše.
"U Harryho ve firmě." Řekl nezaujatě a snažil se uklidnit vlastní smysly, které ho doháněly k šílenství. Od chvíle, kdy si k němu Sidney přisedla, se musel držet, aby se na ni nedíval skrz prsty a aby v ní pořád viděl člověka, kterého znal. Nenáviděl předsudky už kvůli tomu, že z rozumového hlediska zastiňovaly srdce. To, co mu Harry sdělil, jej nemělo v žádném případě jakkoliv ovlivnit.
"A co tam děláš?" vyptávala se dál, dokud to vypadalo, že je ochotný odpovídat.
"Sjednávám a vyřizuji schůzku s klienty." Pokračoval v neurčitých odpovědích, které ji mohly nadále držet dál od světa, ve kterém žil. Samovolně zakroutil hlavou nad vlastními myšlenkami. Bylo pošetilé myslet si, že jí dokáže udržet mimo temnotu. Obzvláště, když z ní pocházela.

"Liame?" vyslovila jeho jméno opatrně, když nějakou chvilku nereagoval na otázky ztracen ve vlastních pocitech. "Jsi v pohodě?" pokračovala, jakmile k ní zvedl pohled. Nepřátelsky si ji prohlížel a tmavé kruhy pod očima, jež naznačovaly nedostatek spánku, jeho pohled ještě umocňovaly. Sidney se nepatrně odtáhla a zaháněla vzpomínku na strach, který v ní na kratičký okamžik vyvolal.
"Je mi dobře. Nestarej se." Zavrčel skrze zuby, vstal z barové stoličky a odkráčel z domu. Ještě za sebou nezapomněl pořádně bouchnout dveřmi na znamení patrného rozladění. Sidney leknutím nadskočila a nechápavě hleděla na místo, kde naposledy spatřila Liamova záda. Takového Liama neznala. Vždycky ho obdivovala za klidnou povahu, která jakoby se během okamžiku ztratila. Z venku se ozval pískot pneumatik. Sidney přeběhla k oknu a všimla si, že Liamovo auto zmizelo. Zoufale se opřela o linku a zaklonila hlavu. Přála si tento výkyv nálady hodit za hlavu, ale něco uvnitř ji nutilo hledat příčinu. Znovu se podívala z okna, aby se ujistila, že je Liam pryč a bez dalšího otálení se rozeběhla po schodech do patra.

Opatrně se vkradla do Liamova pokoje, ve které byla snad jen jednou v životě a to ještě když si hráli s Liamem spolu. Tehdy mu rozbila oblíbené autíčko, což vyvolalo neskutečnou hádku a pláč. Výsledkem toho bylo, že si spolu mohli hrát jen v obýváku, když na ně rodiče dohlíželi. A potom, když vyrostli, naučili se ctít soukromí jeden druhého. Liam nevkročil do jejího pokoje a ona do jeho. Měli mezi sebou nevyslovenou domluvu. Pomalu za sebou zavřela dveře, opřela se o ně a rozhlédla se po prostorném pokoji, jehož dvě stěny byly zbarveny do tmavě modré a druhé dvě do bíla. Celému pokoji dominovala postel ledabyle ustlaná a podél zdi naproti posteli stála obrovská skříň s oblečením. Nalevo od skříně stál stůl, na kterém ležely rozházené papíry. Sidney se odpíchla ode dveří a pomalu přešla ke stolu. Brala do ruky papíry plné čísel a udiveně si je prohlížela. Držela v ruce výpisy od tří bankovních účtů vedených na Liamovo jméno s údaji z posledních pěti měsíců a na každém z nich probíhaly přesuny vysokých peněžních částek. Sidney odsunula židli a pomalu se posadila. Nechápala, kde Liam přišel k takovým penězům a začínala se obávat, v čem to vlastně jede.

Prohlížela si i další papíry, které souviseli s různými údaji o lidech, místech a různých převozech. Domnívala se, že všechno to souviselo s jeho prací a nenašla jedinou věc, která by jí napověděla něco víc. Zoufale se od stolu přesunula ke skříni a začala se přehrabovat jeho věcmi. Věděla, že mu narušuje soukromí a pokud se o tom dozví, tak bude zuřit, ale nemohla se zbavit nepříjemného pocitu, že jí zatajuje něco, co by měla vědět. Chtěla konečně rozumět tomu, co se kolem Liama, a teď i kolem ní, děje. Celou dobu v Northamptonu si myslela, že Liam žije stále ten nudný život jako kdysi, ale zmýlila se. Změnil se. Nemohla se zbavit nutkavé potřeby přijít všemu na kloub a pomoct mu. Pokaždé, když jí na hlavu přišel nějaký děsivý scénář, zvýšila tempo prohledávání šatníku. Musela se krotit, aby mu nevyházela veškeré oblečení na podlahu. Její horlivost se blížila k posedlosti žárlivé manželky, která hledá důkaz, že ji manžel podvádí. Její chování však klíčilo ze strachu. Liam byl jediný žijící příbuzný, kterého měla a nechtěla ho ztratit. Vždycky se o ni příkladně staral. Možná přišel čas, kdy se měla postarat ona o něj.

Ze slídění ji vytrhl zvonek od domovních dveří. Nejprve ji napadlo, že je to Liam, ale pak jí došlo, že ten má klíče. Rychle se rozhlédla po spoušti, kterou za sebou i přes veškerou snahu zanechala a pustila se do spěšného úklidu. Zvonek se ozval znovu.
"Jo, už jdu." Zamumlala otráveně a vyběhla z pokoje. Bez jediného zaškobrtnutí seběhla schody a plynulých pohybem otevřela vchodové dveře.
"Nialle?" vypadlo z ní překvapeně, když si prohlédla usmívajícího se blonďáka opřeného o rám dveří.
"Ahoj, slyšel jsem, že se tu někdo nudí, takže jsem tě přišel trochu rozptýlit." Spustil a znepokojeně dodal. "Nechceš mi udělat ostudu a jít v pyžamu, že ne?"
"Bože, ne." Plácla se do čela Sidney hned, co si prohlédla nevhodný outfit.
"Pojď dál, skočím se převléct." Otevřela dveře tak, aby Niall mohl projít a zavřela za ním.
"Jako doma." Dodala ještě předtím, než se rozeběhla do pokoje. Nemohla vykročit ven v nynějším stavu. Měla před sebou mraky práce, takže zrychlila tempo, aby nenechala Nialla dlouho čekat.

***

"No to je dost, už jsem myslel, že tu zapustím kořeny." Zvolal s úsměvem Niall, když se Sidney s hlasitým dusotem přiřítila do kuchyně.
"Máš holt blbý načasování," pokrčila rameny a s nevinným úsměvem se snažila zakrýt fakt, že polovinu času věnovala úklidu Liamova pokoje. Nechtěla, aby poznal, že jej někdo prohledával.
"To si nemyslím." Zakroutil hlavou a rozešel se ke dveřím. "Tak pojď, spěcháme." Otočil se na Sidney, která lítala po kuchyni a marně hledala něco k zakousnutí.
"Jídlo mám v autě." Dodal, když mu došlo, co vlastně hledá. Sidney se na něj překvapeně podívala a následovala ho.
"Znám tě. Naučil jsem se, že pokud tě chci někam dostat, musím si sebou vzít jídlo."
"Já si umím vybírat kamarády." Pochválila se Sidney a společně s Niallem opustila dům.

"A kam, že to jedeme?" zeptala se, když v autě otevřela papírový sáček s koblihy.
"Do školy." Řekl nezaujatě Niall a plně se soustředil na řízení.
"Cože? To jsi mě tolik honil jen kvůli škole?" zahuhlala s plnou pusou značně nezřetelně.
"Občas se tam taky musím ukázat, plus mám pro tebe jeden návrh."
"Jaký?"
"Kdyby ses jako hodně nudila, tak bys mohla na přednášky chodit místo mě. Dal bych ti svůj rozvrh a bylo by to. Místo vysedávání doma by ses taky někam podívala a třeba si i trochu prošlapala na škole terén." Dovolil si krátký pohled na Sidney obohacený o široký úsměv.
"Aha a to se jako na všech přednáškách ztratím v davu? Pochybuji, že by mi někdo zbaštil, že jsem kluk a k tomu všemu Niall Horan." Podívala se sama na sebe lehce kriticky. V hlavě si představila trapnou situaci, kdy před zraky všech spolužáků vysvětluje, co dělá na škole, kde není vedená jako studentka a že je vlastně záskok za svého kamaráda.
"Neboj. Přednášky zvládneš v pohodě a na semináře si dojdu." Odpověděl pobaveně.
"A to na přednášky nechodíš?" vyptávala se zvědavě.
"Jen minimálně. Nemám na to čas. Musím řídit hudební kluby ve městě a škola zabírá moc času." Zastavil auto na parkovišti nedaleko fakulty.
"Hudební kluby? Jak ses k tomu dostal?" nadzvedla obočí a upřímně se divila, jak moc se všechno změnilo. Opět ji zasáhl silný pocit, že za čtyři roky ztratila pojem o dění ve městě. Cítila se jako cizinec. Každý kolem ní měl podivný job a to o všech tajemstvích, která se kolem nesla jako neviditelná mlha, ani nemluvila.
"Přes jednoho známého. Vlastní je, ale nemá čas na jejich řízení, takže pověřil mě." Usmál se na ni a vystoupil z auta.
"Jak dlouho to vůbec děláš?" Vyzvídala dál Sidney. Začínal ji pálit upřímný zájem o život lidí kolem. Nevěděla proč, ale přišlo jí, že všechno souvisí se vším.
"Něco málo přes dva roky." Řekl, připojil se k Sidney a společně, bok po boku, se vydali skrze vysokoškolský kampus, který se hemžil studenty.

***

"Takže co teď?" Zhoupla se Sidney na patách, když si spolu s Niallem odseděla všechny přednášky a postávala vedle dveří spolujezdce.
"Máme na výběr dvě možnosti," založil si ruce na prsou Niall a skrze sluneční brýle se zahleděl na obrovské dřevěné dveře nejbližší budovy fakulty. "Buď tě můžu hodit domů, kde se můžeš dál kousat nudou, anebo se mě můžeš i nadále držet a zajedeme obhlídnout nějaké ty kluby, co mám na starost."
"Je brzo a domů se mi nechce. Stejně tam na mě nikdo, kromě postele a plyšového medvídka, nečeká, takže jedu s tebou." Usmála se na něj a opřela se o auto vedle něj.
"Plyšového medvídka?" Chytl Niall brýle za nožičku a stáhnul si je níže z nosu, aby se mohl na Sidney s dostatečně překvapeným výrazem podívat.
"By ses divil, jaký příjemný společník to je." Odfrkla si Sidney a na pravé ruce začala pomalu počítat veškerá nalezená pozitiva. "Vždycky mi naslouchá, nepřerušuje mě, nedělá nepořádek, na nic si nestěžuje, se vším souhlasí a hlavně se nemusím bát, že by mi byl kdykoliv nevěrný."
"To se nedá odmítnout." Přikývl hraně vážně Niall a snažil se zakrýt cukající koutky.
"Že jo. Já to říkám pořád. Možná bychom ti taky mohli pořídit nějakou tu plyšovou medvědici." Drkla do něj a naklonila hlavu na stranu. "Pokud už teda nemáš živou." Nadzvedla důležitě obočí a uličnicky se usmála.

"Nikoho nemám a nikoho nepotřebuji." Zavrtěl Niall hlavou a sklopil ji k zemi. Sidney se nadechla, aby jej zahrnula hlasitým nesouhlasem, ale přerušil ji mužský hlas.
"Jo Niall, ten si vystačí sám." Sidney zvedla pohled a všimla si do široka se usmívajícího Zayna, který stál před nimi a nějakou chvilku jejich rozhovor poslouchal.
"Hlavně, že ty si ho na záchodě bez pomoci ani neoklepeš." Poznamenal nazpátek Niall a s úsměvem zvedl pohled ke kamarádovi.
"Jen se nedělej, já vím, že bys rád šel někdy se mnou a asistoval." Mrknul na něj Zayn a posunul si batoh na rameni. Niall se nadechoval kvůli další nelichotivé poznámce, ale Sidney zvedla ruce do vzduchu a oba je zadržela.
"Velmi dojemná konverzace, ale musím vás zarazit dřív, než se dozvím věci, o kterých nechci nic vědět." Řekla s úsměvem a oba si přeměřila významným pohledem.

Rozprostřelo se mezi nimi nečekané ticho, dokud jej velitelským hlasem jeden z nich nepřerušil.
"Takže jsme tu všichni a můžeme vyrazit." Prohlásil Zayn a přešel k zadním dveřím, otevřel je a důležitě se podíval na Sidney.
"Prosím, madam." Vysmekl neohrabané gentlemanské gesto. Sidney jen nechápavě zakroutila hlavou a dobrovolně se vzdala předního sedadla, které si oblíbila kvůli krásnému výhledu a tomu, že černý Range Rover budil v člověku dojem jakéhosi bezpečí. Hned jak se pohodlně usadila, Zayn za ní zavřel dveře a posadil se dopředu. Niall mezitím nastartoval auto a jakmile byly všechny dveře zavřené, zařadil jedničku a pomalu popustil spojku, až se dostala do záběru. Pak přidal plyn, načež se plynule rozjel a bez sebemenších problémů se zařadil do provozu.

pozn.: Omlouvám se za to, že jsem dlouho nic nepřidala, ale nějak jsem nestíhala.. Plus pro mě bylo poměrně náročné tenhle díl dát dohromady.. Podle toho to taky vypadá.. Dostala jsem se přesně tam, kam jsem nechtěla.. Nestíhám a na psaní dílů není tolik času, kolik bych potřebovala, ale i tak se budu snažit nejdéle do týdne další díl poslat.. Fakt jo :)
Snad vás tohle dlouhé čekání neodradilo :)

Rachel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sidney Sidney | Web | 4. dubna 2014 v 0:10 | Reagovat

Yes, čekání se vyplatilo:) Jak jako že je to divný? Ukaž mi kde? Mě se to líbí... Od začátku až do konce - ty neshody s Liamem - jsem skutečně nesmírně zvědavá, kam až to zajde, jak dlouho okolo sebe budou chodit, jako by se neznali a prostě tak. Mám trochu pocit, že ta návštěva klubů v tom bude hrát nějakou významnější roli, ale možná se pletu:)
Jinak se mi tam hrozně líbí postava Nailla a Zayna:D Taky takový dvě esa tyjo:) Moc se těšim, až se tam zas někde objeví Harry, já totiž vůbec nevim, co si o něm mám myslet, víš jako... Prostě jsem z něj děsně na rozpacích, tak by mě zajímalo, kam se mám přiklonit, potřebuju si utvořit nějakej kohorentní názor:)
Tenhle díl jsi napsala moc pěkně - jednoduše, mile, nenuceně - moc se mi to líbí i všechny ty dialogy, moc pěkný, baví mě i ten vtip v tom, je takovej příjemně na úrovni:P Krása!
Já si na další chapter ráda počkám, vůbec se kvůli tomu nestresuj:) A hlavně se neboj, ačkoliv ti to utíká jiným směrem, vypadá to skvěle! Tahle kapitola se mi líbí, tak zachovej klid, uvidíš, že ta další bude taky prima:) Moc se těšim!
Btw. Sidney se svojí zvědavostí je mi děsně sympatická:)
Měj se pěkně, kočko, budu čekat jak dlouho bude třeba:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama