Light in the darkness - Prolog

3. března 2014 v 20:40 | Rachel. |  Light in the darkness

Hi, everyone. Já vím, že jsem měla v plánu tuhle povídku původně začít vydávat až 29.5., ale věc se má tak, že jsem se do toho pekelně zažrala a strašně ráda bych ji vypustila do světa. Třeba si ji někdo přečte a třeba se bude někomu líbit. Já ji teď momentálně ráda píšu, takže asi tak. :) Trailer k povídkce ZDE.



Malou místnůstkou obloženou krémovými obklady se rozléhala zběsile tekoucí voda a těžké oddechování mladé ženy, která se snažila veškerými mycími prostředky očistit vlastní kůži. Čirá tekutina dopadala na opálenou pokožku a následně pokračovala do odpadu karmínově zbarvená.
"Sidney? Jsi tu?" dolehl k uším mladé ženy mužský hlas, který ji donutil ještě více panikařit. Rychle se podívala na dveře, za kterými slyšela neustále se přibližující kroky a pak pohled stočila zpět do umyvadla. Uvědomovala si, že ji nesmí najít, alespoň ne takhle.
"Nechoď sem." Zakřičela nazpět v naději, že dotyčného zastaví, ale marně. Mladý vysoký muž s krátkými hnědými vlasy stál ve dveřích a právě třeštil oči na sestru, která usilovně drbala vlastní ruce pískem.
"Co to děláš?" zeptal se jí zmateně a udělal několik kroků k ní, aby se ji pokusil alespoň trochu uklidnit. Očima těkal po celém jejím těle a snažil se připravit na odpověď, o níž si nebyl stoprocentně jistý, že ji dostane.
"Nic, běž pryč." Zaškemrala a pootočila kohoutkem tak, aby na ruce dopadla ještě teplejší voda.
"Nikam nejdu, co se stalo?" zakroutil rozhodně hlavou.
"Vypadni!" vykřikla najednou a otočila k němu tvář. Modrozelené oči plné strachu se na něj upřeně dívaly a varovaly ho. Po tvářích jí stékaly slzy, které nedokázala zastavit. Věděla, že je v pěkné kaši. Chtěla být sama a nikoho dalšího nezatahovat do vlastních záležitostí i přesto, že neměla nejmenší tušení, jak sebe samotnou zachrání. Mladík ji však překvapil tím, že bez jediného slova uchopil do rukou houbičku, nanesl na ni čistící emulzi a opatrně začal omývat znečištěné části její kůže. Neočekávaným gestem ji vzal dech. Stála tam bez jakýchkoliv slov či snad odmlouvání a sledovala počínání vlastního bratra, který s pečlivostí sobě vlastní odstraňoval vzpomínky na nepříjemné události.
"Hotovo," odpověděl tiše, vypnul tekoucí vodu a lehce osušil obě její předloktí.
"Stejné čisté jako vždy." Pronesl povzneseně a koutky úst roztáhl do mírného úsměvu ve snaze zlehčit atmosféru. Žena zakroutila prudce hlavou, až se jí zlatavé vlasy uvolnily z drdolu a spadaly jí do tváře. A pak s pohledem upřeným k rukám po dlouhých minutách mlčení promluvila.
"Nejsou čisté. Já ji tam stále vidím, Liame. Celé mé ruce jsou pokryté krví. Chápeš to? Já ho zabila. Zabila jsem člověka."
"Uklidni se, Sidney. Já to zařídím, ano? Nech to na mě a já se o to postarám." Pohladil ji po tváři, zatímco se jí díval hluboko do očí. Bylo mu jasné, že se právě dostala do průšvihu, ze kterého se jen tak nevyseká. Měl však dlouholetý plán, jehož realizace se zdála poměrně nemožná až do teď. Chtěl ji dostat z města dřív, než nebude cesty zpět a tato nemilá událost mu poskytla dokonalou příležitost. Musela vypadnout. Pryč od tohohle všeho dřív, než se stihne podělat něco dalšího.

"Řekni mi, co se stalo a kde zůstalo tělo." Liam automaticky přešel k výslechu. Musel jednat.
"Já, já nevím. Všechno se to seběhlo strašně rychle. Byla tam Kelsie a Josh a pak už to všechno jelo. Josh šel prvně po Kelsie a pak zamířil ke mně. Já. Viděla jsem, co jí udělal. Nechtěla jsem skončit stejně." Do očí se jí hnaly slzy zoufalství. Všechno měla příliš živě před očima.
"A kde se to stalo?"
"V herně u parku." Odpověděla roztřeseně a hlavou se jí míhaly obrazy vzpomínek, jež se prolínaly tak, že pomalu začaly zkreslovat skutečnost.
"Dobře, teď mě pozorně poslouchej. Půjdeš do pokoje a sbalíš si všechny svoje věci, jasný? Musíš odtud odjet. Já teďka půjdu zamést stopy a hned jak se vrátím, tak tě odvezu na letiště. Odjedeš odtud, abych mohl odvést případná podezření. Rozumíš?" S obavami v očích ji sledoval. Všiml si, že nemá daleko k tomu, aby se zhroutila, ale věděl, že to zvládne.
"Skvěle, ještě mi řekni, jestli tam byl někdo další s vámi nebo o vás někdo věděl."
"Já nevím, asi ne." Volnou rukou si zajela do vlasů ve snaze si vzpomenout, ale vše viděla jakoby za záclonou. Ve všech vzpomínkách figurovala krev, těla a zbraň, co však doopravdy viděla, netušila.
"Ok, vrátím se brzy." Políbil ji rychle na čelo a vydal se ke dveřím tisknoucí na telefonu jako první číslo člověka, u kterého mohl s jistotou říct, že mu pomůže, Harryho Stylese.
"Liame, buď opatrný!" zakřičela ještě za ním, než zaslechla třísknutí vchodových dveří. Osaměla a celé tělo se jí třáslo strachy. Několik dlouhých minut seděla na okraji vany, než se konečně zvedla a rychle bez přemýšlení společně s notnou dávkou paniky se rozeběhla připravovat na odjezd.

***

Liam jednou rukou přidržoval u ucha telefon snažíc se co nejrychleji štěkat rozkazy a druhou pevně svíral volant ve snaze udržet auto na vozovce. Snažil se všechno dokonale zařídit a potom, co si se Stylesem domluvil schůzku na potenciálním místě činu, tak se snažil obvoláváním ostatních obstarat zbytek.
"Mě nezajímá, jestli máš právě něco rozdělaného a je mi absolutně u prdele, že máš momentálně šanci zasunout. Za dvacet minut čekej s dodávkou u mostu nebo si tě najdu a vlastnoručně ti toho ptáka uříznu." Zařval a hovor položil. Kypěl vzteky. Keaton byl dobrý kluk, ale nedokázal ho udržet v kalhotách a to jej dostávalo do značných problémů, které za něj ve většině případů žehlil právě Liam. Zhluboka se nadechl a snažil se veškerý vztek nechat odplout jako nežádoucí faktor ovlivňující jeho rozhodnutí. Zaparkoval před barem, kam jej poslala Sidney, a vystoupil. Dveře od herny se otevřely a ven vyšel hnědovlasý muž s rukama v kapsách rozepnuté kožené bundy.
"Jak to tam vypadá?" zeptal se Liam, zatímco k němu přišel. Nebyl přítomností svého přítele překvapený. To právě jeho kontaktoval jako prvního a požádal ho o pomoc.
"Myslím, že by ses měl podívat sám." Odpověděl kudrnáč a otevřel Liamovi dveře, aby se mohl sám přesvědčit o tom, jakou spoušť musí uklidit.Liam ještě zkontroloval rychlým pohledem okolí a následně vstoupil do místnosti, která slibovala nehezkou podívanou.

"Kurva, co se tady stalo?" zasyčel Liam, když pohledem prozkoumal dvě těla bez jakýchkoliv známek života ležících v kalužích vlastní krve. Většina vybavení v této první malé místnosti vykazovala známky poškození způsobené rvačkou a střelbou.
"To jsem očekával, že mi řekneš spíš ty." Poznamenal kudrnáč, když přešel k dívce, jejíž zrzavé vlasy zakrývaly většinu alabastrové tváře. Vlasy jí odstranil z tváře, aby se na ni mohl lépe podívat a lépe ji identifikovat. V hlavě pomalu skládal jednotlivé střípky dohromady a snažil se odhadnout celý příběh.
"Věř mi, že nevím o nic víc, než ty, ale je potřeba to tu, co nejrychleji uklidit." Zakroutil hlavou Liam a snažil se z hlavy dostat obrázek mrtvé zrzky, Kelsie, která ležela na kulečníkovém stole. Uvědomoval si, že situace je zlá, ale netušil jak moc.
"Jak je na tom zbytek herny?" zeptal se Liam a pohlédl na Stylese.
"Čisté, nikde náznak dalšího zápasu." Odpověděl neutrálním hlasem a došel k druhému tělu, ve kterém spatřoval syna jednoho z obávaných mužů v čele města. Všechno v tomhle impériu plného zastavěné plochy bylo příliš složité. Vláda nad městem se přesunovala od jednoho muže k druhému a nikdo z nich nikdy neměl dostatek síly, aby jej ovládl celé. To všechno se mělo, ale v brzké době změnit.
"Vzadu jsou pytle, do kterých je můžeme oba nacpat a odvézt. Keaton na nás bude čekat u mostu, kde je naložíme do dodávky a následně se jich musíme zbavit. Joshovo tělo nesmí nikdo najít." Sděloval Stylesovi plán Liam a pomalu začínal jednat. Uvědomoval si, jak hnusně by podobná slova vyzněla normálnímu člověku. Úcta k mrtvému však šla v tuto chvíli stranou. Dnes se v podobné situaci neocitl poprvé, takže už měl jisté zkušenosti, kterými by se jistě nechlubil, ale patřilo to k jeho životu a životu jeho přátel, známých, spolupracovníků. A jediné, co si z celého srdce přál, bylo, aby se tomuto světu mohla vyhnout jeho mladší sestra Sidney. Naneštěstí se nic neděje tak, jak by člověk chtěl.

Společnými silami obě těla, jedno po druhém, zabalili a uložili, každé do jednoho vozu. Veškerá jejich činnost probíhala téměř beze slov. Potichu, rychle a plynule.
"Nemáme čas na to, abychom tady uklízeli i tu krev Liame." Zastavil přítele Styles, když sledoval, jak chodí po herně a kontroluje situaci.
"Já vím, jen to tu chci vyčistit od zbytečných důkazů." Poznamenal a zvedl střelnou zbraň, kterou následně schoval. Liam si moc dobře uvědomoval, že na zahlazení místa činu nemá tolik času, kolik by potřeboval, tudíž situace vyžadovala, aby stopy vedoucí k Sidney zahladil jinak.
"Dobře, takže pojedeme." Otočil se Liam a vydal se k východu.
"Liame," zastavil jej v odchodu kudrnáč a z kapsy vytáhl obyčejný zapalovač. "Budu od tebe očekávat vysvětlení, nezapomeň na to." Dodal s ledovým klidem, přešel ke koši s papíry a několik z nich vzal do ruky.
"Počkej, nechceš to tu zapálit, že ne?" zvýšil hlas vyděšeně Liam. Možná nechat tu zakrvácenou hernu nevypadalo jako dokonalý nápad, ale podpálit tento podnik se zdálo ještě horší.
"Ne, to se ti zdá." Odpověděl sarkasticky a hořící papíry hodil do koše, který náhle celý vzplanul. Okamžitě oba opustili budovu a Styles za sebou dveře ještě zamkl.
"Jak je možný, že máš klíče?" divil se Liam předtím, než nastoupil na sedadlo řidiče černého Hyundaie.
"Řekněme, že mám lidi na správných místech." Odpověděl Harry s mírným úsměvem a bez jediného dalšího slova nastoupil do vlastního auta, zatímco jej Liam jen překvapeně sledoval. Moc dobře si uvědomoval, co je Harry zač, ale netušil, kam až jeho moc sahá. Zapomínal na to, že jemu tento život vyhovoval mnohem víc, jelikož ani nic jiného neznal. Vybudoval si u lidí už v takhle mladém věku nečekaný respekt a po smrti otce před několika měsíci zůstal na všechno vlastně úplně sám. Nikdo moc o jeho rodině nevěděl ani Liam samotný, s kterým se přátelil, ale spekulovalo se o několika teoriích, které nikdo stoprocentně nepotvrdil. Několik z nich tvrdilo, že Harryho matka se sestrou zemřely při autonehodě a tak žil téměř od mala jen se svým otcem, od kterého se všechno naučil, ale tomu se Liamovi nechtělo věřit.

Nakonec přetrhl proud většiny myšlenek, nasedl do auta a rozjel se k mostu, kde už na ně netrpělivě čekal Keaton, který neměl nejmenší tušení, o co vlastně jde. Proto, když se u něj zastavila dvě černá auta, se jeho čelo mírně nakrabatilo. Už z výrazů obou mužů vyčetl, že ho čeká dlouhá noc a pořádné problémy.
"Co za komplikaci je to tentokrát?" odrazil se Keaton od dodávky, o kterou se celou dobu opíral a vyšel oběma naproti.
"Dvě mrtvá těla, kterých se potřebujeme nějak šikovně a rychle zbavit." Odpověděl Liam přímo. Až moc dobře si uvědomoval, že čas neúprosně běží. Nemohl si nevšimnout náhlé změny v Keatonově tváři a nedivil se mu. Všichni moc dobře chápali, že i když si namlouvají, že je to jako každá jiná mrtvola, které se museli zbavit, tak vše je mnohem závažnější.
"Dobře, naložíme je." Přikývl Keaton, otevřel dveře dodávky a sledoval, jak Harry s Liamem nakládají dva černé pytle.
"Chci vědět, kdo je uvnitř?" unikla Keatonovi otázka, když sledoval oba vaky nehybně ležící v tmavě modré dodávce.
"Nechceš," odpověděli Liam s Harrym unisono, Keaton jen mírně přikývl a zabouchl silně dveře.
"Tak co teď?" otočil se Keaton a zbylí dva se po sobě podívali.
"Harry, potřebuji si ještě něco zařídit. Mohl bys prosím jet s Keatonem?" Chopil se slova Liam poté, co zkontroloval čas, pohlédl do Harryho nepřesvědčivé tváře a dodal: "Slibuji, že se u tebe potom stavím a všechno vysvětlím."
"S tím můžu souhlasit. Sejdeme se tam, kde obvykle." Přikývl souhlasně Styles a nastoupil do auta na znamení toho, že on je připravený vyrazit. Celou dobu si dával pozor na tom, jak vystupuje a nehodlal komukoliv poskytnout příležitost, aby zpochybnil jeho postavení a autoritu. Sledoval, jak si Keaton s Liamem vyměnili ještě několik posledních slov a rozloučili se. Pomalu otočil klíčkem v zapalování a nastartoval. Protáhl si pořádně krk, protože s jistotou dokázal říct, že postel jej čeká až za několik hodin a následoval rozjíždějící se dodávku.

Liam nasedl do auta, počkal, dokud ti dva neodjedou a pak se vydal zpět za Sidney. Celou cestu jej sžírala nejistota. Harryho považoval za přítele, ale přeci jenom i tak si jím nebyl zas tak jistý. To, že hernu zapálil, jej nepopiratelně vyvedlo z rovnováhy. Tušil, že mu něco uniká, ale nedokázal to konkretizovat. Všechno v tomhle městě zavánělo podivínstvím. Ať už se jednalo o vysokou kriminalitu nebo častá nejasná zmizení. Lidé z celého světa se mu vyhýbali a ten, kdo už se tu jednou objevil, tak se pro něj stalo téměř nemožné utéct, protože když už jednou někdo překročil práh města, tak na dobro zpečetil svůj osud. Přestal totiž rozhodovat o vlastním životě.

Poté, co zaparkoval auto, vešel do domu a zavolal na Sidney, která okamžitě sešla dolů po schodech s obrovskou cestovní taškou přes rameno.
"Jak ti je?" zeptal se jí a převzal od ní bagáž.
"Hrozně," odpověděla prostě. Nechtěla o tom mluvit. Všechny myšlenky utíkaly jedním směrem, který se intenzivně snažila změnit, ale bezúspěšně. Přála si jednoduše zmizet z povrchu zemského.
"Půjdeme?" pozvedl mírně koutky úst v povzbuzujícím gestu, když si všiml, jak si Sidney všechno kolem prohlíží. Mírně na souhlas přikývla, obula se a vyšla před dům, kam ji následoval. Tašku naložil do auta a zasedl na místo řidiče. Všechno probíhalo v tichosti. I přesto, že Liam plně nevysvětlil, kam jedou, tak Sidney pochopila. Věděla, že odjíždí z města. Vždycky se o ni náležitě staral a ani dnešek nebyl výjimkou.
Liam pozorně zkontroloval hodiny, aby si ověřil, kolik minut zbývá do odletu letadla. Jeli, tak akorát na čas. Všechno stihl překvapivě rychle zařídit. Stačilo jen vyzvednout letenku, zaplatit ji a posadit Sidney do letadla. Nechtěl ji spouštět z očí, ale uvědomoval si, že kdyby zůstala, tak by k ní mohl kohokoliv přivést. Nemohl ji zatáhnout do světa, ve kterém se pomalu ale jistě i on ztrácel.
"Tady máš letenku, teta na tebe bude čekat na letišti. Už jsem s ní mluvil, o všechno se postará." Promluvil k Sidney, když se vrátil od přepážky. Smutně se podívala na podlouhlý kus papíru a vzala jej do ruky. Tížilo ji tolik otázek a hlavně si nedokázala odpustit, že Liamovi přidělávala tolik starostí.
"Je mi to líto. Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo." Zvedla k němu uplakané oči. Liam ji okamžitě, namísto slov, zabalil do objetí a konejšivě ji hladil po vlasech. Nikdy neměli jednoduchý život, ale měli jeden druhého a to je oba udržovalo nad vodou.
"Kdy tě zase uvidím?" zeptala se na nejdůležitější otázku. Znala Liama příliš dobře na to, aby se obávala odpovědi.
"Já nevím, ale určitě ti zavolám." Odpověděl neurčitě.
"Už ohlašují tvůj let, měla by si jít." Uvolnil ji z objetí a smutně se usmál. "Opatruj se mi tam."
"Budu, ale spíš se bojím o tebe, než o sebe." Dodala smutně, vzala si od něj tašku a vydala se spolu s ostatními cestujícími pryč. Nechtělo se jí odjet a nechat Liama samotného, vždyť si neuměl ani uvařit, ale na stranu druhou mu musela věřit, i když někde v hloubi duše tušila, že se možná nikdy nevrátí.


Ještě naposledy se Sidney otočila a zamávala bratrovi, než mu zmizela z dohledu. Úlevně si oddechl a považoval úkol alespoň z části za splněný. Dostal ji daleko odsud. Na místo, kde bude moct začít normální život. Začne chodit do školy, najde si přátele a na starý život rychle zapomene. Ve všechno tohle Liam doufal, i když měl těžké srdce z toho, že jej poslední člen rodiny opouští. Mnohokrát se na to připravoval, ale nečekal, že to bude tak těžké. Nakonec se otočil a vrátil se do auta. Hodiny na rádiu hlásily jedenáct hodin večer a přesto, že by velmi rád zalehl do postele, musel ještě zajet za Harrym a všechno mu vysvětlit. Ještě pořádně nevěděl, co mu řekne, ale tušil, že část pravdy si musí nechat pro sebe. Tak nastartoval a během pomalé jízdy se připravoval na hereckou roli, kterou bude muset sehrát tak dokonale, aby nikomu nedal šanci pochybovat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terrie Terrie | 4. března 2014 v 20:55 | Reagovat

Krásná povídka ;))
Btw. Ve kterém programu jste dělali layout blogu??? O.o

2 Míša =) Míša =) | 5. března 2014 v 2:36 | Reagovat

[1]: Děkuji.. Jejda, tak to fakt nevím.. trailer jsem si objednávala z jedné internetové stránky, protože jsem na to levá, ale moje kamarádka pracuje ve photoshopu :) Možná i tahle holčina ;)

3 Míša =) Míša =) | 5. března 2014 v 2:37 | Reagovat

[2]:myslela jsem layout, ne trailer, promiň :D

[1]:

4 Terrie Terrie | 5. března 2014 v 17:18 | Reagovat

[3]: nevadí, každopádně děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama