Small miracle

19. prosince 2013 v 0:51 | Rachel. |  Jednodílné povídky
Jednodílná povídka s vánoční tématikou
Za překrásný úvodní obrázek děkuji mé milované Lens ... thank you, honey

pozn.: Atmosféru skvěle doladí nějaká pěkná, pomalá hudba. Můj tip zde. Pokud máte lepší, podělte se o něj a pokud se vám povídka líbila, tak zanechte komentář, anebo hvězdičku.
Hope you like it
Rachel.

Zářivě bílé vločky se s lehkostí sobě vlastní snášely k zemi a zahalovaly noční město do čerstvého, bílého, kabátu. Jedna za druhou mě lechtaly na tváři, zatímco jsem se procházela po liduprázdné ulici. Všude kolem vládlo ticho. Skrze okna jsem nahlížela do domů a sledovala postavy sedící u domácích krbů nebo vánočních stromečků s úsměvy na tvářích. Dokázala jsem si dokonale vybavit vůni cukroví, která se jistě linula celým pokojem a dolaďovala tu pravou vánoční atmosféru, ke které jsem byla v tuto chvíli jaksi netečná. Stála jsem na ulici, nechávala se zasypávat sněžným popraškem a vzpomínala na chvíle, kdy jsem se i já usmívala v rodinném kruhu a rozbalovala vánoční dárky.
***
"Otevři už ten dárek," zvolala mladá dívka vedle svého, o několik let staršího, bratra a nedočkavě si poposedla. V očích jí pohrávaly hvězdičky. Milovala Vánoce a vše, co k nim patřilo.
"Beverly, nebuď nedočkavá." Pokáral ji lehce s úsměvem bratr. Opatrně rozvázal mašli a dal si záležet na tom, aby nepoškodil papír. Rád svou sestru provokoval a ani pro tentokrát neudělal výjimku.
"Ty jsi hrozná brzda." Oddechla si dívka a pohodlněji se usadila na gauči, který sdílela spolu s ostatními členy rodiny. Rozladění neskrývaně pohrávalo na její tváři, zatímco se snažila zaměřit pozornost na pohádku běžící právě na televizní obrazovce. Její zvědavost nad reakcí bratra však zvítězila. Byla na sebe s vymyšlením tohoto dárku náležitě pyšná a nechala si na něm dost záležet. Očima těkala na bratrově tváři, když konečně spatřil ručně malovanou obálku linkovaného sešitu.
"Tajemná říše. Pro svého bratra Jacka napsala Beverly Lorenz." Přečetl nahlas mladý muž písmenka zející na úvodní straně a po jeho tváři se rozlil radostný úsměv.
"Říkal jsi, že by sis rád vzal moje příběhy sebou, tak jsem ti napsala jeden dlouhý." Pokrčila Beverly rameny a plaše se usmála.
"Je to krásný dárek. Děkuji," oplatil jí pohled Jack a vřele svou sestru objal.
***
Rukou jsem si utřela neexistující slzu, ruce zandala zpět do kabátu a pokračovala dál v cestě. Čerstvě napadaný sníh křupal pod podrážkami bot a stal se jediným zvukem, který se mi rozhodl dělat společnost. Vánoční čas. Chvíle, kdy by nikdo neměl být sám. Dokonce i lidé bez domova na Štědrý den odcházeli do domů, kde pro ně byla na tento jediný kouzelný večer připravená přátelská atmosféra od dobrovolníků bez rodin. Mohla jsem se někým takovým stát taky, ale něco ve mně mi bránilo. Cítila jsem, že jsem dostatečně netruchlila. Ztratila jsem směr a pořád se nemohla zbavit těch nočních múr, které mě v jednom kuse otravovaly. Nedokázala jsem se usmívat. Netečně, bez myšlenek, jsem prožívala svůj život a snažila se alespoň na chvíli zapomenout. Věděla jsem, že je to špatně. Kdo by taky měl zapomenout na svoji rodinu, která ho vychovala. Rodinu, jenž v jednom okamžiku ztratil.
***
Mladá dívka otevřela oči. Ležela na silnici. Kolem ní pobíhali zmateně lidé a křičeli jeden na druhého. Netušila, co se stalo. Hlava jí třeštila a na rukou měla spoustu odřenin. Ve vzpomínkách se snažila si vybavit poslední okamžiky, ale nic. Jen temnota. Její předchozí vzpomínky byly pryč.
"To auto začíná hořet. Utíkejte!" dolehl k jejím uším cizí křik. Otočila se za ním a viděla silného muže, který právě pomáhal lidem dostat se z aut. Dívka se postavila na nohy a okamžitě si přikryla ústa rukou. Kolem ní bylo bezpočet aut, která byla více či méně poškozená. Všude kolem byla krev, křik a panika. Zmateně si prohlížela vše kolem a hledala nějaký záchytný bod.
"Beverly, uteč!" uslyšela hlas svého bratra a následně do ní narazilo jeho tělo a nutilo ji k pohybu. Jackovo tělo působilo jako bariéra před hrozícím nebezpečím.
"Rychle!" zavolal znovu, když veškerý hlahol přerušil ohlušující výbuch. Jack rychle stáhl Beverly k zemi a přikryl ji svým tělem. Snažil se ji ochránit. Cítil žár, který vycházel z auta a otupující bolest ho upozorňovala na úlomky střepů vzniklé výbuchem. Černý renault, ve kterém ještě před několika okamžiky byli jejich rodiče, se právě zmítal v plamenech a zapálil veškerou naději.
"Beverly," zachraptěl Jack a těžce si odkašlal. Pomalu ztrácel sílu a chtěl se přesvědčit, že je sestra naživu. Potřeboval jistotu, že splnil bratrskou povinnost.
"Beverly," zašeptal tiše a s využitím posledních sil se přesunul vedle ní. Ležela tam klidně s třepotajícími se víčky.
"Jacku," uniklo jí skrze rty jméno bratra. Cítila otupující bolest, která ji stahovala do temnoty, zatímco se jí známý hlas snažil udržet na světle.
"Mám tě rád," vydechl tiše a vyhledal její ruku, aby ji mohl stisknout.
"Já tebe taky," pokusila se o mírný úsměv a následně zavřela víčka. Všechen okolní křik vnímala jakoby z dálky, dokud úplně nevymizel. Zmizelo všechno. Hluk i bolest.
***
Dodnes jsem nedokázala pochopit, proč jsem tu osudnou hromadnou havárii přežila jako jediná z naší rodiny. Tehdy jsem ztratila všechno, co jsem kdy považovala za důležité a zůstala sama. Samozřejmě, že jsem vyrůstala u rodinných příbuzných, ale tam jsem se necítila vítána i přesto, že se ke mně ve většině případů chovali mile. Vzala jsem na sebe roli vetřelce, který se při první příležitosti postavil na vlastní nohy. Žila jsem si svůj vlastní život. Našla jsem si práci a snažila se všechny negativní pocity ze sebe dostat skrze papír a tužku. Pomáhalo to, ale samotu, kterou jsem pociťovala, smyšlené příběhy zahnat nedokázaly. Člověk dokázal vytvořit tolik světů, ale žádný nebyl natolik skutečný, aby v něm mohl žít.

Těžce jsem si povzdechla, když jsem procházela zpola otevřenou kovovou branou vedoucí na hřbitov. Ve sněhu jsem si všimla něčích otisků bot, ale nevěnovala jsem jim přílišnou pozornost. Nijak jsem se nebála. Pokud tu někdo byl, tak musel mít zřejmě stejný důvod jako já. Došla jsem k zasněženému náhrobku a opatrně se nadechla. Promrzlou rukou jsem smetla sníh z žulového kamene a odkryla jména osob se stejným příjmením. Poklekla jsem a ukazováčkem pravé ruky obkreslila písmena oživující vzpomínky na moje nejbližší.
"Rose, Thomas a Jack." Vyslovila jsem jejich jména bezhlesně a snažila se je přivolat k sobě. Tvář každého z nich jsem měla před sebou. Mamčinu milující a laskavou tvář, tátův přísný, ale i přesto vřelý úsměv a Jackovy oči, které čekaly na smrt. Nedokázala jsem zapomenout na chvíli, kdy mi říkal sbohem. Na okamžik, kdy jsem ho mohla zachránit.
"Chybíte mi," zašeptala jsem do ticha a zavřela víčka, zpod kterých mi nepozorovaně unikly neposedné slzy.
Nevím, kolik minut jsem tam jen tak nečinně klečela, ale v okamžiku, kdy se mé tělo otřáslo zimou, jsem se rozhodla vstát. Z kapsy jsem vylovila svíčku a sirky. Tušila jsem, že pokud se mi ji podaří rozsvítit, tak dlouho hořet nebude, ale to mi bylo jedno. Zkřehlými prsty jsem zapálila sirku a s její pomocí nechala vzplát novým životem knot svíčky.
"Mám vás ráda," pronesla jsem lehce nakřápnutým hlasem a otočila se k odchodu. Udělala jsem dva kroky, když jsem si všimla vysoké hubené postavy muže kráčejícího jen několik metrů ode mě. Jeho oči právě mířily mým směrem a já se s nimi na malý okamžik střetla v okamžiku plném porozumění. Byl zde ze stejného důvodu jako já, aby uctil památku někoho blízkého. Na několik okamžiků jsem se zastavila a sledovala kroky muže, s kterým jsem na chvíli pocítila zvláštní spojení. Kráčel pomalým ničím nerušeným krokem pryč do tajů lesa. Očima jsem zabloudila k místu, kde prve stál, a bez rozmyslu následovala stopy zanechané ve sněhu.

Došla jsem k náhrobku s čerstvými květinami, které pomalu zakrýval padající sníh a s textem napsaným ve sněhu.
"I keep dreaming you'll be with me and you'll never go." Přečetla jsem nahlas a svůj pohled přesunula na jméno ženy, která dle data zemřela až příliš mladá. Bodlo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že na světě se stávají stovky tragédií a nikdo s tím nic neudělá. V tuto chvíli bych si přála, abych mohla všechny zachránit, ale je to pouze bláhová myšlenka.
Ruce jsem si zastrčila do kapes kabátu a vydala se pryč. Zima se mi pomalu zarývala až do morku kostí, a tak není divu, že jsem přistihla sama sebe, jak sním o šálku teplého čaje a vyhřáté posteli. Ale bylo tu ještě jedno místo, kde jsem se musela zastavit. Místo, kam jsem začala chodit teprve nedávno.

Stiskla jsem mosaznou kliku a vešla do honosné budovy s vysokými stropy. Všude kolem hořely svíčky a vzduchem se nesl zpěv vánočních koled. Došla jsem k jedné z dřevených lavic a posadila se na ni. Sepjala jsem ruce, zavřela oči a začala se potichu modlit. Nevěřila jsem v Boha, ale i tak jsem si tyto malé vzkazy nemohla odpustit. Někde uvnitř mě pořád existovala naděje, že tu jsou se mnou a dohlížejí na mě. Jakmile jsem vypustila emoce ze svého srdce, tak jsem se zády opřela o lavici a očima jsem sjela celé místo. Několik osob trpělivě poslouchalo proslov kněze až na jediného. Mladého muže, kterého jsem potkala na hřbitově. Jeho oči si mě opět prohlížely. Mírně jsem se pousmála a následně odvrátila pohled. Cítila jsem lehkou nervozitu a zároveň příjemný pocit. Netušila jsem, odkud tyhle dva pocity vychází, a myslím, že jsem ani neměla šanci to zjistit. Nikdy jsem sama sobě pořádně neporozuměla.

Po závěrečných slovech většina rodin začala odcházet a já se je rozhodla následovat. Bradu jsem schovala hlouběji do kabátu a pomalu vykročila do nehostinného počasí.
"Za kým jste tam byla?" ozval se za mnou chraplavý hlas a i přesto, že jsem jej slyšela poprvé, dokázala jsem si jej přiřadit ke správnému majiteli.
"Za rodiči a bratrem." Odpověděla jsem tiše, jakmile jsem se zastavila a otočila se na mladého muže, který právě kráčel ke mně.
"A vy?" neodpustila jsem si otázku, i když jsem tušila odpověď.
"Přítelkyně." Řekl a uhnul pohledem. Očima těkal po okolí a snažil se najít nějaký záchytný bod.
"Lidé by na Vánoce neměli být sami." Promluvil do ticha a já se rozhlédla kolem. Všichni účastníci mše už dávno nebyli v dohledu. Zůstala jsem jen já a on. Tak nějak jsem věděla, kam svými slovy míří. Viděla jsem v něm člověka, který mi v tomto okamžiku rozumí více než kdokoliv jiný.
"To by neměli. Co byste řekl na šálek teplého čaje?" zeptala jsem se nenuceně a s mírným úsměvem. Rozumná část mně samotné mi nadávala způsobem, kterému bych za jiných okolností podlehla, ale teď a tady můj rozum neměl pravdu. Vánoce jsou svátky míru a lásky a je nad slunce jasné, že tento člověk potřebuje někoho kolem sebe. Stejně jako já.
"Řekl bych, že je to milé." Jeho pohled se stočil ke mně a koutky úst roztáhl v mírném úsměvu.
"Tak pojďme." Pokynula jsem hlavou a dala se do kroku s ním po pravém boku.
"Možná bych se mohl představit. Jsem Harry," natáhl ke mně ruku a jeho úsměv se ještě více rozšířil.
"Beverly," stiskla jsem jeho teplou ruku a úsměv mu oplatila. Celá tahle situace se mohla zdát nadmíru trapná a nevyhovující, ale já si nedokázala stěžovat. Vlastně jsem ani neměla na co.

"Posaď se, hned to přinesu," pokynula jsem Harrymu k pohovce a přesunula se ke kuchyňské lince, která byla s obývacím pokojem propojena v jednu místnost.
"Máš to tu hezké," ohodnotil malý byt a usadil se na vzdálenější část pohovky.
"Děkuji." Zamumlala jsem v odpovědi a snažila se najít v lednici skleničku s pečeným čajem, který jsem před několika dny načala.
"Nechybí ti tu vánoční stromeček?" vyptával se Harry, zatímco jsem zalévala vroucí vodou obsahy hrnků.
"Naučila jsem se žít bez něj. Vánoce už nějakou chvíli neslavím." Pokrčila jsem rameny, podala mu hrnek a posadila se na druhou část pohovky. Ruce jsem obmotala kolem hřející nádobky a snažila se rozmrznout. Několika hodinová procházka udělala své. Byla jsem pěkně zmrzlá.
"Člověk by se neměl vzdávat něčeho takového. Vánoce jsou kouzelný čas." Podíval se na mě Harry a já si díky jeho pohledu všimla zelenkavé barvy jeho duhovek.
"Já vím," zašeptala jsem tiše, odtrhla od něj pohled a hlavu si položila na opěrku gauče.
"Caroline vždycky říkávala, že se o Vánocích dějí zázraky. Malé nepatrné, které si člověk mnohdy ani neuvědomí." V jeho hlase jsem zaznamenala stopu šťastných vzpomínek. Očima jsem zabloudila k němu a sledovala jeho tvář z profilu. Hleděl z okna a na tváři mu pohrával smutný úsměv. Věděla jsem, že od smrti jeho přítelkyně je to něco málo přes rok, a proto jsem obdivovala to, s jakou láskou o ní dokáže mluvit. Přála bych si, abych takhle jednou dokázala mluvit o našich. Vzpomínat s úsměvem na chvíle, které jsem s nimi prožila. Chtěla bych se znovu smát a žít.

Harry pootočil hlavu a naše pohledy se setkaly. Dokázali jsme dokonale číst v očích toho druhého. Nemuseli jsme se znát roky. Bez jediných slov jsme dokonale porozuměli tomu druhému. Najednou jsem věděla, že všechno bude zase jednou dobré. Věřila jsem, že tohle všechno zvládnu a jednoho dne se budu spokojeně usmívat po boku člověk, kterého budu milovat.
"Myslíš, že v televizi poběží ještě nějaké pohádky?" zeptal se mě a obličej zkřivil v pobavené grimase.
"Můžeš to zkusit, já zatím přinesu něco k zakousnutí." Odložila jsem hrnek a vydala se pro nějaké cukroví, které mi před několika dny s přáním pěkných svátků poslala teta. Vše jsem připravila na talíř a otočila se k pohovce. Harry tam seděl s jednou rukou pod hlavou a v druhé držel ovladač, kterým přepínal jeden kanál za druhým. Sledovala jsem toho mladého muže, kterého jsem dnes potkala, a na mysl mi znovu přišla slova, jež se staly vzpomínkou na jeho lásku. Najednou jsem si byla jistá. Nevěděla jsem proč, nevěděla jsem jak, a co se všechno ještě stane, ale věděla jsem jedno. Zázraky se opravdu dějí. Právě jsem se totiž stala součástí jednoho z nich.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 9:07 | Reagovat

Krásný konec, který se dal očekávat.

2 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 21. prosince 2013 v 1:52 | Reagovat

jedna z nejlepších povídek, co jsem tyhle vánoce četla, při poslední vzpomínce na bratra a u hrobu jsem bulela jak želva... krásně napsané a naprosto dojemné :)
taky jsem mimochodem napsala vánoční příběh do soutěže :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama