Relationships between people

23. prosince 2013 v 21:38 | Rachel. |  Téma týdne
Je mi jasné, že jsem téma dne minula sice jen o pár hodin, ale i tak jsem nad tím nějakou chvilku přemýšlela a rozhodla se o vztazích vyjádřit. Upřímně teď mám takovou trošku přemýšlecí chvilku a potřebuji si někam vylít srdíčko, takže asi tak. A hlavně jsem si k tomuhle článku vytvořila obrázek a jsem na něj strašně pyšná. Nic moc, ale mě to stačí.

pozn.: Pokud vás nezajímají moje myšlenkové pochody a hlavně moje fňukání, tak to raději ani nečtěte.


Vztahy mezi lidmi. Ano, právě takhle jsem nazvala svůj dnešní článek. Každý z nás jistě má několik vztahů, ať už jsou to vztahy rodinné, přátelské nebo partnerské. Síla každého vztahu se liší dle daných faktorů a hlavně je dosti individuální. Všechno tohle pozoruji na sobě. Když sedíte doma a v mém věku si pomalu uvědomujete věci, které by vás trápit možná ani neměly. Poměrně často přemýšlím nad vztahy mezi lidmi a zjišťuji, že jedním z nejsilnějších vztahů jsou vztahy rodinné. Ať chcete nebo ne, tak rodině se dá odpustit hodně. Pokud někdy v životě dáváte druhé, mnohdy i další, šance, tak je to vždycky rodina a v některých případech dochází k tomu, že vás neustále dokola jeden rodinný člen, či snad i víc členů, zrazuje. Rodina má neuvěřitelnou sílu, ať už je fungující nebo ne. Je možné, že v tuto chvíli si se mnou někteří dovolí nesouhlasit, ale to je v tuto chvíli jedno.

Pro většinu lidí jsou důležité přátelské vztahy. Chvíle, kdy najdete někoho, kdo vám ve všem rozumí, je prostě úžasná. A když vám plně nerozumí, tak se o to alespoň snaží. Co se však docela s tímhle pocitem tluče je okamžik, kdy, stejně jako teď já, sedíte na posteli píšete článek a přemýšlíte, jak máte svojí náladu vykřičet do světa tak, aby vás někdo slyšel. Je smutné, když vám osoba, která je pro vás nesmírně důležitá, už po několikáté neodpovídá a vy se nemůžete ubránit pocitu, jestli se jí něco nestalo. Ale zase na druhou stranu, když neodepisuje pravidelně, tak by se nic dít nemuselo, co? Přijde mi, že nám naše přátelství pomalu propadá skrze prsty a já s tím nemůžu nic dělat. Já jsem příliš zaneprázdněná stejně jako ona.

Posledních pár dní přemýšlím, kde jsem udělala ve svém životě chybu. Na jednu stranu bych si přála, aby při mě někteří stáli, ale na stranu druhou vím, že je nemůžu mít pořád po boku. Mají vlastní problémy a vlastní životy a chtít, aby se zabývali mým životem a tím, co chci, je sobecké. Občas se cítím sama. To pak nastávají okamžiky, kdy je důležitý vztah, který mám sama se sebou. Poslední dobou si připadám unavená. Jediný okamžiky, kdy se cítím naživu a alespoň trochu plná pozitivní energie, jsou ty ze školy, když kolem sebe mám spoustu skvělích lidí, které jsem za posledních pár měsíců poznala. No a pak přijdu domů a nejsem schopná ničeho. Na jednu stranu jsem spokojená, ale na stranu druhou mě tohle všechno ubíjí. Začínám zjišťovat, že cesta za vlastními sny člověka stojí mnohem víc energie než se může na první pohled zdát. Nikdy jsem neočekávala, že by tahle cesta byla lehká, ale v tuhle chvíli se cítím vyčerpaná. Mám sto chutí si lehnout a dát si oddech, ale tak něak podvědomě tuším, že pokud přestanu, tak už se nenastartuji. Možná na sebe toho navaluji tolik, abych zapomněla, jak moc mě to vyčerpává. Chtěla bych toho zvládnout strašně moc a baví mě to, ale už nejsem tak živá jako dřív. Mám ráda svůj vlastní klid a upřímně jsem se začala v jistých chvílích vyhýbat společnosti. Ano, jsem takový menší zabiják kamarádských vztahů, ale je to na úkor toho, že chci něco zvládnout, něco dokázat, být šťastná a tak nějak občas zapomínám a ztrácím cestu. Občas mám sto chutí se zahrabat do peřin a začít křičet, brečet a vztekat se, ale na stranu druhou si říkám, že nejsem jediná, kdo se takhle cítí a že bych ze sebe neměla dělat takového zoufalce a chudinku. Mám sto chutí se sbalit a odjet někam do míst, kde by mě nikdo nehledal a tudíž nenašel. Na místě, kde bych se vyhnula všemu a všem, ale takové místo neexistuje.

Ale teď abych se vrátila k tématu. Vztahy s lidmi je dobré udržovat na slušné úrovni. Protože právě vztahy s ostatními jsou neochvějnou součástí našich životů a dostávají nás do všelijakých, prekérních, životních situací.
Možná bych už mohla přestat plácat kraviny. Stejně jsem tenhle článek jen hnusně zneužila na to, abych si zde vylila srdíčko. Ano! Vina. Přiznávám. Ale účel to splnilo a já konečně někde napsala, co mám na srdci, i když to není ani zdaleka všechno.. Víc ale zahlcovat odmítám. Doufám, že ti, co to snad dočeli až sem, si nebudou myslet, že jsem nějakej magor.

Díky moc
Rachel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama